Milan Petržela dostal na úvod dres s číslem 437, to aby mu navždy připomínal, že je rekordmanem mezi fotbalisty v naší nejvyšší české soutěži.
Předal mu jej mimo jiné majitel domácího klubu Zdeněk Zemek. Ten ale měl v jinak úžasném odpoledni smůlu. Když domácí vstřelili první gól, zrovna cosi projednával na tribuně a gól neviděl. Ale radost měl převelikou.
Zato nejvěrnější fanynka domácích Růžena Pašková, které je teprve 86, už zvolna přicházela v sousedství domácího kotle o hlasivky. Fandila, fandila a fandila. Na konci pravila mírně zastřeným hlasem: „Tak tohle bylo fakt úžasné!“
Zápas se hrál před plným energií nabitým hledištěm. A když dorazil hosty chvíli před koncem Cicilia, byla to jedna velká slovácká euforie.
I když vlastně ne. Třeba takový Zdeněk Mezík z Kyjova je dlouholetým, dá se říci celoživotním fandou. Ovšem pražské Sparty. Do Uherského Hradiště se vydal s kamarády, po skončení zamířili zase domů. „Nu, co mám říkat, jsem smutný, ale zase to bude lepší,“ trefil na hlavičku podstatu fandovství.
Právě skvělí fanoušci, nejen kotelníci Slovácka a Sparty, byli vedle hráčů dokonalými aktéry dokonalého fotbalového odpoledne.
Na zápas a výhru 4:0 nad Spartou se bude asi hodně dlouho vzpomínat.
