Karel Prášek je autor, jehož dílo proslulo svým autentickým výrazem a poselstvím v zahraničí i na české výtvarné scéně. V Uherském Hradišti nebudou jeho díla k vidění poprvé. V roce 2017 se milovníci umění mohli s některými jeho pracemi setkat na výstavě Memento Tiziani, která vzdávala hold Tizianově dílu Apollo a Marsyas. Autorskou výstavu ale v Hradišti představí poprvé.
Vernisáž otevře pohled do ateliéru pracovitého umělce ve čtvrtek 23. března od 17:00 hodin a díla budou k vidění až do neděle 11. června.
Karel Prášil se narodil v Ohrobci nedaleko Prahy a v polovině šedesátých let začal studovat na prestižní umělecké škole v Paříži. Pomohlo mu také osobní doporučení Jeana Rustina, významného francouzského malíře a figuralisty.
V Paříži se setkal s Gustavem Singierem, se kterým následně participoval na výstavě Douze Peintres (Dvanáct umělců). Své studium ukončil uměleckým cyklem Písaři, který byl inspirovaný žurnalistickou kariérou jeho otce.
Když se v sedmdesátých letech vrátil do své vlasti, stal se skladníkem. Stále ale tvořil v prostředí domova. Jeho tvorbu v těchto letech poznamenala nostalgie po Paříži. Kontakt s Francií ale nikdy nepřerušil a prostřednictvím Francouzského kulturního institutu v Praze dál rozvíjel jak přátelské, tak i pracovní umělecké vztahy.
„V životě jsem měl jedno velké štěstí. A to, že jsem svou výtvarnou pubertu prožíval v místě, kterému se říká kolébka malířství, v Paříži, kde mě nechali poznávat, porovnávat, vybírat si a zkoušet po svém. Vstřebával jsem vše, co se kolem mne dělo. Na Beaux-Arts mě korigovali, ale necítil jsem to jako negativum. Ba naopak. Nemohu zapomenout na pět osob, jež mi daly nejvíc. Rustin, Bocian, Tondue, Singier a Helion. Každý po svém, ze svých zkušeností,“ říká sám Prášek.
Autorova díla jsou políbená Francií, kterou považuje za svůj druhý domov. Právě tam začal vystavovat a dosáhl uznání. Každý jeho cyklus nebo série vychází ze silných osobních zážitků a dojmů. Zásadní je pro něj svoboda při výběru témat. Jednotlivé cykly se navíc vzájemně prolínají a prostupují.
Mezi nejznámější Práškovy cykly patří Města, Židovské hřbitovy, Tratě nebo Leporela. Často se nechává inspirovat krajinou a proměnou vzpomínek a pocitů.
Jeho plátna hýří barvami, tedy hlavně tou modrou. Nejčastěji potom pracuje s akrylovými barvami Liquitex Acrylique, které jsou vyrobené ze směsi pigmentů a syntetické pryskyřice. Už od poloviny sedmdesátých let si je nechával z Francie posílat od Jeana Héliona.
Dnes osobitý umělec vystavuje jak samostatně, tak s Jednotou umělců výtvarných. Jeho díla jsou potom k vidění nejen v tuzemsku, ale také v zahraničí.
