Oba se v houbách vyznají, tentokrát se šlo na dvě osvědčená místa v Provodově. Ale pozor, pořád platí, že pěkné úlovky najde jen ten, kdo si dá záležet.
Takže pěkně ráno v neděli místo sladkých snů košíky do rukou a jde se na věc.
Pravé hřiby rostou, ale musí se to umět. Oba nadšení malí houbomilci se pod dohledem babičky rozešli do okruhu nějakých padesáti metrů a už to začalo.
Během půlhodiny našel každý krásných dvanáct kousků, k tomu babička určovala další. Tedy růžovky, jeden lesní žampion, pár bedel, holubinky.
Úspěch se dostavil, ale v tomto houbařsky zajímavém roce se to prostě musí umět.
„A to my tedy umíme,“ říká Eliška za sebe i brášku.
Co bylo v neděli u Pšeniců k obědu či večeři už tento minipříběh kvůli zachování soukromí neříká.
