Jako jediný směl kouřit v autech České televize. Herci Slováckého divadla vzpomínají na Jiřího Bartošku

Herci Slováckého divadla s Jiřím Bartoškou. Foto: Slovácké divadlo
UHERSKÉ HRADIŠTĚ - Ve čtvrtek 8. května opustila svět jedna z největších osobností českého divadla a filmu, herec a prezident Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, Jiří Bartoška. V české kultuře zanechal nesmazatelnou stopu a ceněný byl nejen pro svůj talent, ale i jedinečné charisma. To potvrzují i dva herci Slováckého divadla, kteří měli možnost se s ním osobně setkat, David Vaculík a Josef Kubáník.

Jako jediný směl kouřit v autech České televize

Točili jsme spolu před několika lety seriál Strážmistr Topinka, měli jsme společné asi tři natáčecí dny. Spali jsme v jednom hotelu a chvílemi jsme si povídali i jen sami ve dvou. Většinou jsme ale byli ve větší společnosti, kde Jiří Bartoška vždy dominoval, doslova bavil celou hospodu vtipnými historkami,“ vzpomíná David Vaculík.

Byl velmi galantní, profesionální, vtipný a při plné síle. A zajímavostí je, že jako jeden jediný člověk měl umožněno kouřit v autech České televize,“ prozrazuje David.

Odmítnutá slivovice a ruka v kapse

Osobní vzpomínku na Jiřího Bartošku přidává i Josef Kubáník.

S panem Bartoškou jsem se poprvé potkal na karlovarském festivalu. Tenkrát pro mě něco zařizoval, a tak jsem mu za to chtěl poděkovat a přivezl jsem mu, jak jinak, půllitr naší hradišťské slivovice. A on mi na to tím nejlaskavějším možným způsobem řekl, že by si tu láhev mohl vzít a pak ji někde zapomenout, ale že se přizná, že slivovice mu nechutná, ale že si toho dárku váží a ať ho dám někomu jinému. Ta upřímnost a férovost mě tenkrát úplně odzbrojila,“ vzpomíná na hereckou legendu Kubáník.

S Jiřím Bartoškou se bavili mimo jiné i moderování.

Ptal se mě, jak zvládám moderování před lidmi, protože on je prý strašně nervózní. ‚Všimněte si, že mám při zahajování a zakončování festivalu ruku v kapse. Už jsem slyšel, že si hraju na frajera a že se předvádím, ale houby. Já mám tak strašnou trému, že se tou rukou v kapse ukotvuji, vždycky si hraju s nějakou mincí, jsem úplně na nervy,‘ smál se pan Bartoška,“ vybavuje si Josef Kubáník.

Poslední vzpomínka

Naposledy jsem ho viděl před pár měsíci po představení Moje hra v pražském divadle Kalich. Po představení seděl v zákulisí a byl hodně unavený, čekal, až všichni odejdou, a pomalu se vydal domů. Tenkrát mě napadlo, jestli se ještě někdy uvidíme a… neuvidíme. Byl to velký frajer,“ uzavírá smutně Josef Kubáník.