Kdepak. Vyrážíme totiž na druhou stranu do klidu a jarní pohody. Směr Holý kopec. „Lesů král“ tedy Buchlov nám přitom nezůstává upřen ani tak, přímo z naší asfaltky jsou občasné průhledy na něj dokonalé a co víc, málokdy vídané.
Cesta postupně mírně stoupá k lesní školce, tady se zahýbá a vyrážíme na třetí a nejvyšší ze zdejších vrcholů magických Chřibů. Zatímco sousední Barborka a vlastní hrad Buchlov leží nějakých 510 metrů nad mořem, na Holém kopci se ocitáme zhruba ve výšce 550 metrů. A to už je na Chřiby „nějaká“ výška.
Na téhle trase je kouzelná řada věcí, kdo chce zmíněnou jarní romantiku, ten ji vnímá naplno prostřednictvím hustých bukových porostů občas mísených s duby a třeba modříny. Vše ve svěžích jarních barevných tónech.
Po půlhodině nás turistické ukazatele nasměrují ke Karlově skále a my si znovu uvědomíme, jak parádně jsou právě Chřiby protkány skalními útvary. Odsud se pak jde ještě pár stovek metrů k sousední Karlovici, další skále, odkud je ovšem stejně jako z Karlovy skály vzhledem k vzrůstu stromů výhled k naší smůle minimální.
To jistě nevadí cyklistům, kteří tu mají na asfaltové silnici vynikající podmínky k vyžití.
Z místa se pěšky pokračuje na jiná rozcestí, která vedou do dalších méně známých partií. Pár rodičů s dětmi zastihnete zřejmě u dalšího skalního masivu zvaného Zbojník, cestu zpříjemňují tabule informující o zdejší květeně. Pořád dominují buky a po značkách bezpečně cestou do prvního náročnějšího kopce projdeme znovu na asfaltovou jistotu a za dalších dvacet minut jsme ve východišti opět s Buchlovem nad hlavami.
V nohách příjemných sedm kilometrů, v plicích čerstvou dávku ozónu a v myslích potvrzení toho, jak umějí být jarní Chřiby pohodové a přímo nádherné.
