Když vyrazíte na pomezí Vinohrad a historicky „chudšího příbuzného“ na Žižkov, máte rozhodně co obdivovat. Obě čtvrti v podstatě dělí do více než dvousetmetrové výšky tyčící se žižkovský vysílač. Což je nejvyšší budova v Praze.
Samozřejmě, že tu nechybí vyhlídka. Ta je „jen“ ve výšce 83 metrů, ale na dokonalé panoramatické zážitky to samozřejmě stačí. Rozhled na všechny strany, mladí portugalští turisté středně školského věku u vytržení.
Tahle dominanta hlavního města tvoří neobyčejně zajímavou „přesčtvrtní“ symbiózu s jedinečným modernistickým Kostelem Nejsvětějšího Srdce Páně, na náměstí Jiřího z Poděbrad. Ten vybudovali mezi lety 1928 – 1932. Je dílem věhlasného slovinského architekta Jože Plečnika. Od roku 2018 má nový oltář.
Exteriér i interiér se jako by vymykají z běžných představ pražských chrámů…a že jich tady matička Praha má.
Nejen monumenty živy jsou dvě zmíněné čtvrtě Prahy. Pozoruhodné jsou při zdánlivě obyčejně procházce typické stavby. Zatímco na Vinohradech je téměř každý dům prakticky palácem vysokánského hodnoty, Žižkov dodnes drží trend jiné, chudší čtvrti, což se projevovalo v historii a platí i dnes. Mimo jiné třeba tím, že „na Žižkově jsou hospody a na Vinohradech restaurace,“ jak trefně říká turista Radim, který sem vyrazil na víkend s celou rodinou z Uherského Hradiště.
On takový výlet samozřejmě něco stojí, ale Praha toho nabízí v krásném jaru tolik, že zážitky přebijí i cenu výborného piva, které není levné nikde, v centru pak zvlášť. Napít se i na Vinohradech nebo na Žižkově pod padesát korun za půllitr, to už chce správný „čich.“
