Když spustí v Karolince na tamní parádní sjezdovce sněhová děla, už už hledá a vždy nachází své skialpy.
„Zatím máme nasněženo do výšky 650 metrů, tedy asi do dvou třetin. Tak jsem si to pěkně vyšlápl nahoru, pokochal se a sjel. A to opakovaně,“ hlásil nezmar přímo od sjezdovky.
„Víte hory znám jako své boty, no řekněme lyže. Ne že by to v nich nebylo fajn v létě nebo na podzim, ale to hlavní spojení je se sněhem,“ vyznává se znalec terénu a muž, který s kolegy pomohl v době aktivní pracovní fáze života mnoha lidem v nesnázích coby člen Horské služby.
Jako jindy i letos ho určitě potkáte na brigádě u vleku v Karolince. Na zdejší sjezdovku nedá dopustit. „Člověk se už tak nějak patří, ale myslím, že i na mnoha dalších místech našeho kraje od Beskyd po Chřiby je moře lidí, kteří zaslouží pochvalu. Lidé k nám na východ Moravy jezdí rádi. Zasportují si, posedí, nechají tu samozřejmě nějaké peníze, to je taky dobře.“
A ještě něco prý k pohybu na horách patří. „No jejda, smích, koření života. To je báječný relax. Nečekejte ho moc od lidí, kteří promrhají víkend v nákupních centrech a cpou se těžkým jídlem. Já doporučuji pohyb, hory, sníh a smích,“ doplňuje Karel.
Jako už pořádně domestifikovaný Valach má k úsměvu i jiný důvod. S přáteli rádi posedíme v domácím sklípku. Nabízím i červené víno vlastní produkce, které mi zrálo přímo u domu,“ udivuje první valašský pěstitel vinné révy a nejen zimní král Valašska Karel.
