Karel Saitl zamířil do vzpěračského nebe

ZLÍN - Téměř legendární Karel Saitl už není na tomto světě. Před pár dny odešel silný muž vzpírat činky do nebe. Bude chybět širokému okolí, rodině, ale taky početným kamarádům, se kterými trávil desítky let ve společnosti těžkých kusů oceli.
Karel Saitl (Foto: Zlin.cz)

Karel Saitl byl z oceli. Jako by mu činky darovaly za častá zdolávání kus sebe. Sílu, vytrvalost, pevnost a nezdolnost.

Karel se dožil úžasných pětadevadesáti let. Ještě koncem minulého roku býval k vidění, jak si to šlape svým Zlínem. K ruce měl doma vždycky svoji skvělou paní Janu, na kterou nedal dopustit ani v dobách největší slávy.

Ovšem u tohoto vzpěrače a lamželeza, který ohýbal činky až do svých pětaosmdesáti ve velkém stylu v tělocvičně tvrdých chlapů ve Zlíně a pak vždycky cvičil alespoň pro sebe doma, je přetěžké určit, kdy měl onu největší slávu.

Možná v roce 1952, na helsinské olympiádě, kde se radoval ze zlatých medailí manželů Zátopkových. Ale taky ze svého desátého místa, nejlepšího mezi tehdejšími československými vzpěrači. Anebo o rok později, kdy bral evropské stříbro a světový bronz na mistrovství světa ve Stockholmu. Pak reprezentoval až do začátku šedesátých let.

Jenže u Saitla to je s tím určením opravdu složité. Když se totiž později dal na závody veteránů, stával se v jejich tabulkách v přepočtu na svoji váhu často nejlepším z nejlepších. Tak to šlo desítky let. Zlínu dělal dlouhatánskou dobu čest a slávu. Zachoval si skromnost a přívětivou tvář.

S Karlem Saitlem se rodina i přátelé rozloučí v obřadní síni zlínského krematoria v pátek 17. ledna.