Kdy a jak jste se vlastně dozvěděl o události na tu dobu skutečně mimořádnou? O tom, že k vám na Velehrad přijede na návštěvu papež Jan Pavel II.?
Bylo to zajímavé. A šlo to napřed přes televizní zpravodajství. Naši vládní představitelé, myslím že Petr Pithart a Jiří Dienstbier, oznámili někdy koncem ledna, že by k nám měl zavítat papež. A že přesnější termín bude upřesněn s tím, že by měl zavítat do Prahy, na Velehrad a do Bratislavy.
To byla prvotní informace, zřejmě pak události nabraly rychlý spád…
Ano, zhruba po deseti dnech jsme byli vyrozuměni Úřadem vlády, že se návštěva uskuteční po přijetí v Praze. A padlo i datum 22. dubna. Zbývalo něco přes dva měsíce.
Co to tedy pro vás osobně a obec jako takovou znamenalo?
Byla to pro nás, církevní orgány i spoustu dobrovolníků veliká výzva. Zdaleka nešlo jen o zkrášlení, opravy a úpravy v obci. Prakticky okamžitě jsme zřídili pracovní skupinu složenou ze zástupců obce a církevních orgánů. Samozřejmě jsme začali kooperovat také s tehdejšími okresními i krajskými orgány a stejně tak Arcibiskupstvím olomouckým. Času bylo málo. Práce před námi ale spousta.
Například?
Na návrh řídícího štábu se plně rekonstruovala energetická soustava v obci. Začal se stavět cyrilometodějský kříž s papežským erbem. Bylo třeba vybudovat tribunu pro církevní hodnostáře na nádvoří před bazilikou. A stejně tak i tribuny s velkoplošnými obrazovkami pro návštěvníky na návrší mezi Velehradem a Modrou. A ve zdaleka ne poslední řadě upravit zázemí v prostorách místního kláštera pro odpočinek papeže, ale bylo toho ještě mnohem více včetně bourání některých objektů.
Čas samozřejmě běžel rychle a přiblížila se sobota 22. dubna, den D…
Přišlo ochlazení a deštivé počasí, muselo se pracovat na vylepšení zablácených cest pro poutníky. Byla tu nebývalá spousta prodejců, kteří chtěli vydělat na občerstvení, zdaleka ne vždy dodržovali hygienické předpisy. A co bylo velmi zajímavé, do poslední chvíle se také projednávalo, jak se sem Svatý otec vlastně dostane.
Nakonec papež přiletěl… ale kam?
Vrtulník se vzácnou návštěvou přistál na fotbalovém hřišti v Tupesích. Tam bylo přivítání církevními i státními orgány, byl jsem u toho. Pak se papež vydal ve svém papamobilu k nám do obce. Cestou hlídkovali v desetimetrových odstupech vojáci. Mimochodem poslední přípravné jednání se protáhlo do dvou hodin přes půlnoc, v sobotu jsme nastoupili v pět ráno, byl to opravdu historický den.
Papež se pak měl vyjádřit, že při návštěvě tehdejšího Československa se nejlépe cítil na Velehradě. Bylo to velké zadostiučinění?
Opravdu velké, bylo to mimořádné vypětí pro spoustu lidí, šlo o záležitost vskutku historickou. O tom, že se Janu Pavlovi II. u nás hodně líbilo, nás informoval přímo z Vatikánu monsignor Špidlík, to pro nás byla velká odměna.
Pětatřicet let uteklo jako voda, jak vidíte Velehrad, kde stále žijete, dnes?
Myslím, že pro obec měla návštěva papeže velmi pozitivní dopad. Odstartovala řadu změn, navracení majetku i rekonstrukcí. Podívat se dnes na Velehrad je radost, těší mne to. Stejně jako fakt, že jsem mohl být před pětatřiceti lety takříkajíc u toho.
