Právě totiž vsítil svůj premiérový gól dlouho střelecky zakleté sezóny. Jenže do branky Jindřicha Staňka, momentálně zřejmě české gólmanské jedničky. Jedenáct let hrál Milan Petržela za Plzeň, získal tam mimo jiné čtyři mistrovské tituly a teď tohle…
Milane, jak ten gól vnímáte s menším časovým odstupem?
Zažívám přesně to, čemu se říká smíšené pocity. Pomohl jsem svému týmu a potopil jsem svůj bývalý. Tak to je.
Přitom jste musel prokázat hodně umu a nejdříve se prosmýknout kolem obránce Havla…
Vyšlo to báječně, rána měla střední intenzitu, míč asi Staňkovi na těžším terénu musel mírně skočit. A byl v síti.
Zpravidla v tu chvíli přichází obrovská euforie, ruce nad hlavu a oslava. Teď to bylo jinak?
No právě, to je směs pocitů, takže ruce nad hlavu nešly, ale věděl jsem, jak je gól důležitý.
Možná více než pro váš tým pro soupeře, v tom negativním slova smyslu, je to tak?
Přesně tak, Slavia předtím ztratila v Teplicích a Plzeň mohla do čela tabulky, takhle se ztráta zvětšila.
Tady by se chtělo říct: koho chleba jíš…
…toho píseň zpívej. Fakt zajímavý moment, Plzni jsem ještě branku nevstřelil. Ale samozřejmě, hraji za Slovácko. Možná větší radost než já měla na tribuně malá dcera Claudie. Prý se rozbrečela štěstím.
Možná by to teď chtělo malý odpustek. V dalším kole hrajete na Slavii, což takhle dát si střelecké repete?
No právě, přišla mi spousta blahopřejných esemesek. A v nich se často píše, že bych teď měl dát gól i v Edenu. A pomoci Plzni v boji o titul. Budu se snažit (úsměv).
