V zahradě buchlovického zámku si na konci května každoročně dávají dostaveníčko lidoví zpěváci a sekáči z různých koutů Moravy, Čech i Slovenska. Letos opět přijedou například mužáci až z dalekých Dolních Dunajovic, kteří vstávají ve dvě hodiny ráno, aby se do Buchlovic dopravili včas.
Pověstný je totiž brzký začátek Koseckých písní – účastníci se schází už od půl páté, aby na zámeckém nádvoří program poslední květnové neděle zahájili sborovým zapěním písně Pri trenčanskéj bráně. Pak už následuje volné zpívání mužáků i ženských sborů, naklepávání kos, cvičné kosení, vyhrávání cimbálové muziky Rubáš, snídaně v trávě, a nakonec vyvrcholení v podobě soutěže sekáčů i sekáček.
„Na celém dnu je nejkrásnější to, že nijak není sešněrovaný dramaturgií. Do poslední chvíle vlastně ani nevíme, kdo ze sborů a soutěžících vlastně tentokrát dorazí. Všechno je spontánní a plynoucí v jakési původní, přirozené poloze starých časů, kdy kosení luk za rozbřesku bylo běžnou pracovní rutinou,“ říká vedoucí Folklorního studia Buchlovice Jiří Raštica.
V samotné kosecké soutěži hodnotící komise posuzuje zejména kvalitu strniště, pravidelnost uložení pokosu, estetiku sekáčova pohybu či jeho krojovou upravenost. Soutěžící, jichž bývá kolem čtyř desítek, jsou rozděleni do skupin, a nejlepší z nich se utkají ve finále. Vyhlašuje se mužská i ženská kategorie, vítězové obdrží džbán vína a trofej z dílny keramika Jaroslava Crly.
„V hodnocení příliš nepřihlížíme k celkovému času. Slovenští účastníci, kteří jsou naopak zvyklí soutěžit především na čas, to vždy úsměvně komentují tím, že tady máme súťaž v krasokoseniu,“ podotýká Jiří Raštica.
K pohodové atmosféře přispívá také snídaně v trávě, kterou hostům podávají tanečnice folklorního studia. Menu je tradiční: chleba namazaný vaječnou škvařeninou a kyška. Obvykle na ni padne šest stovek vajec a deset kilogramů špeku.
