Naprosté konstanty zůstávají. Dunaj je pořád pěkně široký, nadále je jedinečný most směrem do Petržalky s vyhlídkovou kavárnou, kolem Bratislavského hradu se taky věci nemění a výhledy jsou pořád na velkou jedničku.
Do města samozřejmě můžete přijet nejrůzněji, o parkování vozu si moc iluzí raději nedělejte, vsaďte klidně na autobus. Zdejší podzemní autobusové nádraží v obchodním komplexu Nivy je na vysoké úrovni, to tedy ano.
Vyjdete ven a hledíte… a hledíte nahoru a… nahoru. Spousta nových vysokánských domů ať s byty nebo úřady je nejen nepřehlédnutelná, ale pro laika zvyklého třeba na Brno či Prahu svou koncentrací výškových budov udivující a ohromující.
Pak následuje procházka Starým městem, což je chlouba všech Bratislavanů. A taky řady Čechů, kteří zde působí. Jeden mladík vám na Starém městě přinese pivo jedné renomované české značky „zez“ Plzně. Promluví česky a dodá, že se mu tu moc líbí. Nám také, zvlášť když, Praha promine, je tu pivo přímo dokonalé chuti a pěny, opravdu k oblíznutí.
Centrum nabízí moře památek, třeba Katedrála svatého Martina je monumentální. Procházka přes hlavní náměstí, kolem Hviezdoslavova a Národního divadla či budovy Slovenské filharmonie vede k obdivu historie.
Turistů je tu k vidění moře, zjevně nejen z Evropy. A pak Dunaj, veletok, který dělá radost obyvatelům mnoha evropských měst, Bratislavané nejsou výjimkou.
Velký okruh končí znovu ve čtvrti s vysokánskými maxidomy a jeho završení vás ubezpečí o tom, že dvě stě kilometrů cesty do slovenské metropole se opravdu hodně vyplatí.
