S parkováním to není jako všude jinde úplně jednoduché. Bereme tak zavděk místem u jednoho ze supermarketů. A následuje zhruba kilometrová cesta do historického centra.
Sídliště Oskol názvu skutečně originálního podle starého kroměřížského předměstí opravdu překvapí. V nejlepším slova smyslu. Pánové s technikou i v čase podzimním upravují trávníky, čisto až radost pohledět, jedno dětské i sportovní hřiště vedle druhého, fasády vysokých i nižších paneláků upravené, milo na úvod.
V historickém jádru Kroměříže jste za čtvrt hodinky. Touha po historii se začíná naplňovat v Chrámu Nanebevzetí Panny Marie a pak už jste v zajetí krásných, často vzhledně upravených historických domů na Riegrově náměstí a v jeho okolí.
S výhledem na zámek vstupujme na Velké náměstí. Ale více než nejznámější budova města Arcibiskupský zámek nás vábí naprosto monumentální Chrám svatého Mořice na Stojanově náměstí. Právě tento arcibiskup tu řadu let působil, uvnitř si určitě nenechte ujít vzpomínku na muže velkého srdce, který odešel na věčnost právě před 100 lety.
Škoda, že v sousedství, tedy v Chrámu svatého Jana Křtitele, je zavřeno, zážitky zvané duchovní, které nikdy neuškodí ani lidem bez ortodoxní víry, se tak mohly ještě navýšit.
I zpáteční cesta na Rejdiště je „oskolová“ a jen potvrzuje příjemný soudobý dojem z prvních kroků historickým městem.
Kroměříž je město turistů a pozorovatelů v každém ročním období. A rozhodně se třeba včetně stále vytíženějšího Výstaviště nemá zač stydět. To ani náhodou, třebaže by vám místní jistě povyprávěli, co všechno se ještě dá vylepšovat.
