Po tři čtvrtě století sedí 97 letý Bernard a o čtyři roky mladší Marie, titíž lidé, v hodonínském kostele obklopeni svými devíti dětmi a jsou stejně zamilovaní a tentokrát i dojatí. Slaví korunovační svatbu. Už podruhé, v dubnu si ji připomněli jen komorně. Tu větší oslavu tehdy odložila opatření v bující koronavirové nákaze.
Rodáci z Boršic mluví o vzájemném vztahu, jak je možné, že jim v tak krásné podobě vydržel.
„Prostě se dva lidé musejí mít rádi, pak překonají všechno,“ říká on, což mu jeho úžasná paní jen potvrdí.
„Víte na něm je nádherné, jak byl celý život hodný, je to něco jako dar z nebes,“ povídá Marie ruku v ruce se svou celoživotní láskou.
Je to příběh jako z krásného romantického filmu, třebaže to Frantovi lehké zrovna neměli.
Třeba jen proto, že se jim postupně narodilo devět!!! dětí, které přepečlivě vychovali.
Všichni do jednoho přišli svým milovaným rodičům popřát. Sjeli se z nejrůznějších konců republiky. Z Černošic, Šumperka, Boršic, nejvíce jich žije v Hodoníně, kam se rodiče stěhovali za prací pana doktora už v padesátých letech minulého století.
„Maminka měla na starost mimo jiné zahradu, pamatuji si, jak jsme se při sběru a zavařování namakali, ale taky, jak silné pouto mezi námi bylo,“ vypráví jedna z dcer, ta nejmladší, Markéta.
Mezi dětmi Frantových je krásný věkový rozdíl. Bernard bude mít letos 75, Josef coby benjamínek bude od letoška padesátníkem.
„Jsme prostě rodina, velká ale pořád soudržná, tak si to naši přáli a tak to taky je,“ říkají spokojeně oba dva, když zamíří na oslavu té báječné korunovační neboli nebeské svatby, na kterou byl i koronavirus krátký.
„Celé to bereme jako dar z nebes,“ dodává ještě další ze synů Petr, který rodičům odsloužil v hodonínském kostele mši jako krásné poděkování a přání do dalších let života. Tak neobyčejného života.
