Je to i čas, kdy se tu po zvyku dlouhých desetiletí zase hodně potkávají Češi a Slováci.
Vrchol: Hra Falošná nota s Horváthem a Kňažkem
„Dny slovenské kultury jsme měli potřinácté. Jedním z vrcholů bylo představení hry Falošná nota v podání Pánů herců Emila Horvátha a Milana Kňažka. Myslím, že to báječně vystihli přítomní novináři od našich východních sousedů, když mluvili o tom, že ještě dlouho po skončení aplausu vestoje měli… husí kůži,“ konstatoval jeden z organizátorů, manažer Lázní Luhačovice a.s. Dalibor Chrastina.
Hudební energie od Veroniky Rabady
Stejně tak se o dvacet čtyři hodin později blýskla slovenská „východňárka“ zpěvačka Veronika Rabada s úžasně výkonnou pětičlennou kapelou.
Luhačovice mají v těchto požehnaných dnech opravdu svůj genius loci, tedy naprosté specifikum, které se zase tak lehce nedefinuje, prostě svoji jedinečnost.
Odkaz Dušana Jurkoviče
A přispívá k tomu i průřez dílem, tentokrát na panelech pěší zóny, které představují sepětí a bohatou tvorbu věhlasného architekta Dušana Jurkoviče právě tady před více než sto lety. Pozoruhodné je, že se jeho podpis, naprosto charakteristický, zachovává na celé řadě stěžejních objektů, však je tu také Jurkovičův dům. Ale stejně zajímavé je, že řada jeho nápadů zůstala nerealizovaná.
Krása a atmosféra města
Ale Luhačovic jsou mnohem více. Stačí se rozhlédnout třeba z balkonu hotelu Alexandria na ranní paprsky slunce, když se odhalují zdejší jiné stavby. Třeba nádherné vily, hotel Palace, budova Spořitelny a mnoho, mnohé další. Zapomenout se nedá, jak už řadu měsíců krášlí soubor staveb zvaný Sluneční lázně nebo jak obohacující je pocit jen se tak zvolna procházet kolonádou, která získala inovovanou tvář před pár lety.
Vila Ludmila – smutná výjimka
V naprostém kontrastu pak zůstává v samém centru vila Ludmila, s jejímž stavem se městu ne vlastní vinou nedaří a nedaří hnout.
Prostě Luhačovice jsou jedinečné vždy, v létě předbabím pak zvláště.
