Dobrým výchozím místem je altán Ottovky u tenisových kurtů. Cesta půjde prakticky až do cíle vzhůru, nastavit ji můžeme třeba kolem křížové cesty, pramenů Marie i Viola, chvílemi se v průsecích nabízejí coby průběžná odměna za vytrvalost výhledy, které běžný návštěvník lázní nezná a hodně potěší.
Stoupání končí u myslivecké kolonie a odtud už to bude jednoduché. Přetneme silniční spojku směrem z Luhačovic na křižovatku do Řetechova, Ludkovic a Pozlovic, pár desítek metrů doleva a pak po kamenné upravené cestě nějakých sto padesát metrů klesání.
Věru, že teď v polovině listopadu vás nečeká úchvatný pohled, hladina nádrže se takříkajíc neudržuje a teď ji navíc pokrývá listí. Ale pozor, magie lásky tu je pořád.
Pověstí a pověr je celá řada. Například je dobré odvážit se zchladit prsty, nejlépe ukazováček levé ruky. Manželská věrnost zaručena. „Já to tak dělám při každé návštěvě, zatím nám to drží 44 let,“ vypráví ctitel Luhačovic pan Petr, který sem jezdí každoročně ze severu Moravy.
Ale pozoruhodností je tu mnohem více. Své vztahy tu leckdo zachycuje vyrytím do dřeva altánu, což může být další, byť poněkud nejistý pokus, jak si zachovat přízeň milované osoby.
Další pověsti o Jezírku lásky a více fotografií z tohoto magického místa najdete zde.
