Zlínský srdcař – odehrál tu dvanáct sezón – zamířil před časem do Baníku Ostrava a naposledy do Příbrami. Fotbalisté ještě svoji sezónu neodpískali, zatím mají jen odložené zápasy. A tak Lukáš trénuje vlastně na dálku a individuálně.
„Na společné tréninky bychom samozřejmě v Příbrami nemohli, mám výhodu, že žijeme i s malým Filipem v rodinném domě a třeba zahrada se teď hodí. Pochopitelně tu dobu vnímám jako velice zvláštní, ale individuální trénink je třeba plnit.
Lukáš patří ke generaci, která udělala doslova díru do světa v roce 2002 na světovém žákovském finále Nike cupu v Portugalsku. Tehdy za sebou skvělý tým obyčejných kluků z Moravy v dresech Zlína nechal mimo jiné naděje AS Řím, Atletica Madrid, Paris Saint Germain a mnoha dalších a nad jeho síly byl ve finále pouze brazilský celek ze Sao Paola. To byl neuvěřitelný úspěch zlínského fotbalu.
„No jistě, myšlenky na klukovské časy se samozřejmě vracejí, měli jsme skvělou partu, přitom je zajímavé, že se ve velkém fotbale později prosadil málokdo,“ komentuje táta dvou a půl letého Filípka časy krásné ale dávno minulé.
Teď je zvláštní doba.
„Máme individuální plány. Kondiční trenér nám posílá plány na každý den. Je to jednoduché, většinu času nabírám kondici během v lese, jinak to ani nejde. Pořád se ale já i kolegové musíme udržovat a věřit. Přát všem dobré zdraví, fanouškům zdar a virům zmar,“ zakončuje povídání fotbalista toho času jako jeho početní zlínští kamarádi tak trochu mimo hru.
