Valletta je už teď nabita turisty z celého světa. Dostat se na Maltu lze především a téměř výhradně letecky, a tak je místní středně velké letiště téměř pořád plné. A je z něj kousek do centra hlavního města. Kdo čeká metropoli se stovkami tisíc obyvatel, může být překvapen.
„Kdepak, naše hlavní město má jen šest tisíc obyvatel, celá země půl milionu, ale krás vám, milí přátelé, nabídneme opravdu hodně,“ praví unisono dvě šikovné průvodkyně Audrey a Michelle.
Začneme tedy v centru Valletty a po dokonalých vyhlídkách na moře pokračujeme v opravdu dech beroucí Katedrále svatého Jana. Stojí tu od konce 16. století. Exteriér i interiér úžasný, uvnitř vše vyvedeno ve zlatě, ve zlatě 24 karátovém. Uf…
Každičký dům tu dýchá historií. Mimochodem, co se kostelů a chrámů týče, těch je jen ve Vallettě ke třiceti a v půlmilionové zemí 365, jako dnů v roce.
Procházka rozpálenými ulicemi svede k výletu na lodi k sousednímu trojměstí a čas vyjde i na výborný oběd. Levnější hlavní jídlo za dvanáct Euro, dražší kolem dvaceti. Ryby, mušle, humry, maso a tak dále. A protože finis coronat opus, neboli konec korunuje dílo, dostáváme na stůl bezvadný hovězí guláš. Chutě vynikající, s dokonalým křupavým chlebem, ale i spoustou jiných příloh.
Až když si náš kolega utře ústa a zatlačí boule za ušima, zapije vynikajícím bílým i červeným vínem, tak málem zkolabuje.
On, půl století z rodiny chovatelů koní, si právě místo na hovězím pochutnal, asi tušíte na čem. Koňské maso tu připravují fantasticky. Tak si ještě spraví chuť další porcí opět národní speciality, kořeněný králík se spoustou zeleniny a oliv ho zase vrací do mimořádně příjemné maltské reality, kterou si nejen ve Vallettě užívá čím dál více našich krajanů.
