Působení na EURU začíná česká jedenadvacítka, ve slovinském Celje změří síly s mladými Italy.
„Máme mužstvo bez hvězd, zato hodně soudržné, na podobných akcích hraje vždy roli momentální forma, ale stejně tak i kamarádská atmosféra, něco jako mušketýrské jeden za všechny, všichni za jednoho. Naši kluci nejsou favority, ale určitě se se soupeři v první fázi mistrovství porvou o co nejlepší výsledek, přát budu i spoluhráči Míšovi Kohůtovi,“ vypráví před tréninkem se svým Slováckem velezkušený plejer.
Pokud by mu statistici spočítali všechny reprezentační starty včetně mládežnických reprezentací, dospěli by k číslu 110, což tedy klobouk dolů.
Kadlecovi jsou unikátní fotbalová rodina. 64 startů v národním dresu má pro změnu otec Miroslav. Byl mimo jiné kapitánem stříbrné reprezentace z Anglie na EURU v roce 1996.
„Vzpomínky z Wembley samozřejmě mírně blednou, jak pracuje čas, ale rozhodně nikdy nevymizí,“ říká Kadlec starší, který před finále s Německem měl tu čest blízkého setkání s anglickou královnou. A v předešlém utkání v semifinále s Francií jistil postup poslední rozhodující proměněnou penaltou.
„Dnešní zápas s Estonskem musíme vyhrát, jde o světový šampionát, tam už se zase jednou musíme dostat,“ velí čtvrtfinalista mistrovství světa z roku 1990 tehdy ještě v dresu Československa.
Do diskuse na téma reprezentace se rád připojuje i František Komňacký. Zkušený trenér byl tři roky asistentem Michala Bílka u národního týmu České republiky. V roce 2012 postoupil jejich tým do čtvrtfinále evropského šampionátu v Polsku.
„Je bez debat, že každý zápas, kdy hrajete za svou zemi, je svátek, tak jsem to vždycky vnímal a toto angažmá považuji logicky za vrchol svého trenérského působení,“ říká muž, který získal s Baníkem Ostrava v roce 2004 mistrovský titul a přivedl tehdejší Synot do naší nejvyšší soutěže o pár let dříve.
„Určitě, reprezentace je nejvíc a přeji klukům, kteří nosí dres národního týmu, co největší úspěchy,“ dodává Michal Kadlec.
