Jak si dnes vybavujete chvíle tak značných změn?
Velmi živě, uplynulo sice hodně času, ale bylo to natolik zajímavé a zásadní v našich životech, že jsou vzpomínky pořád v úplně jasných obrysech.
Vybavil byste si i noc, kdy nastal konec a nový vznik?
Tak ta byla ze všeho nejzajímavější. Byly už vybudovány provizorní celnice. A právě o silvestrovské noci se ozvaly obrovské rány. Někdo tam totiž hodil tři granáty, nastalo vyšetřování, no to bylo opravdu nezapomenutelné.
Jak šly věci dál, co bylo hlavní novum, když jsme tu naráz měli celnice, pohraniční policii?
Rozhodně žádná idyla, naráz tu byly stovky kamionů, zdržení, lidé to neviděli rádi, docela to život ve vesnici poznamenalo a poměrně dlouho trvalo, než si zvykli. Brali to jako důsledek rozpadu republiky, nadšení rozhodně nevládlo.
Vztahy mezi Čechy a Slováky procházely změnami?
Tu a tam se spíše před rozdělením ozývaly ze Slovenska nacionalistické hlasy, ale to nebylo úplné novum, bylo to tak i třeba v roce 1968. Jasně ale říkám, že velká většina mých kolegů starostů, kamarádů, obyčejných lidí byla vždy normální a vždy jsme dobře spolurpacovali.
Troufnete si říci, co by bylo, kdyby se stát nerozdělil?
Troufnu, ty tendence by narůstaly, časem by k tomu došlo a je možné, že zdaleka ne v tak kultivované podobě.
Takže váš dnešní pohled na věci před třiceti lety? A jejich důsledky?
Logický vývoj, rozvod z rozumu. A dnešní vztahy jsou podle mne ještě lepší, než byly v dobách československých.
