Vyprávět může třeba paní Helena z Karolínky. Její úroda rajčat v podhůří Javorníků je obdivuhodná.
„Letos se mi povedl i jeden kousek pro všechny dobré lidi, tohle je prostě srdce na dlani,“ ukazuje zajímavý výpěstek. Mimochodem na Valašsku v kraji poněkud, tedy poněkud hodně chladnějším než je Slovácko, zrají i hrozny.
„Sbíráme bílé, ale bude i červené, určitě ale ne dříve než za měsíc,“ těší se její choť Karel, první valašský vinař – pěstitel v naší zemi, který má doma i vinný sklípek.
Sladkými hrozny z „vinohradu na zdi“ se chlubí i šestiletá Stela z Provodova, ale i další pěstitelé z obce na pomezí Slovácka a Valašska. „Vezmu spolužákům do naší třídy,“ plánuje zhodnotit víkendový sběr šikovná prvňačka.
Poněkud jiné starosti se zpracováním asi nastanou pro paní Renatu z Holešova. Na zahradě jí dozrávají obrovské dýně. „Ještě se musím poradit s manželem a vůbec rodinou, co vlastně vznikne. Špatný nebývá třeba kompot, „přemýšlí paní Renata. Je ovšem čas.
„Určitě ještě měsíc, ale už teď mám problém s největší dýní vůbec pohnout, dlouhá nyní sedmdesát centimetrů, široká čtyřicet, uvidíme, jak to bude dál,“ dokládá další „majstrštyk“ moravských mistrů zahrad manžel Jaromír.
Příroda ale odměňuje právě v měsíci září i ty, kteří nepatří do velké rodiny pěstitelů.
„Já mám tento týden houbařské štěstí. V jeho polovině spousta bedel, teď jsme s tátou našli pro změnu pravé hřiby,“ paráda, těší se na hřibovou polévku i omáčku desetiletá Nikola ze Zlína.
Jinak houbařské zprávy jsou poněkud rozporuplné. V Hostýnských vrších prý stovky praváků, jinde sucho a ticho po pěšině. Dobré časy ještě přijdou, zní nadějně od Chřibů po Beskydy.
