Jak vás vlastně napadlo nazdobit to tu kromě spousty jiných hereckých portrétů právě úsměvavým Pepíkem Náhlovským?
No ono to vzniklo ještě za jeho života. Já jsem tu otevíral 16. července 2021, Pepa sem chodil už předtím, já jsem tu vymaloval, opravil stropy, dal celkově „do pucu“, na zakázku jsem si nechal udělat obrázky, portréty, a protože Pepík tady býval ještě přede mnou velmi rád, tak jsem přidal hlavně jeho fotky.
On tušil, že mu to tu takhle zpříjemníte?
Ne ne, to byla moje idea, když to pak po úpravách viděl, byl moc spokojený, chválil si to tady.
A vy jste si chválil jeho, o čem plynula řeč?
Byl výborný vypravěč, míhalo se to tu zážitky, mimo jiné z dob, kdy býval učitelem, všichni, kdo sem chodili byli vděčnými posluchači.
Fotili se s ním lidé?
No jejda, nikoho neodmítl, podepisoval tu třeba svou knížku pohádek. Vždy a rád napsal věnování pro děti.
Na jevišti uměl dělat zábavu jako málokdo jiný. Nedocházel mu tady v tomto směru dech?
A víte, že ne. On měl ten humor v krvi, jak se říká. Byl velice společenský v tom nejlepším slova smyslu. Moc jsme se nasmáli, škoda, že už tu tento rozdavač humoru, smíchu a dobré nálady není. Ale ze vzpomínek nám ho tu nemůže vymazat nikdo. Už pro tu výzdobu, podívejte, jak se směje.
