Samotný příjezd do města komplikují poněkud, tedy poněkud více zdevastované a jen zvolna opravované příjezdové silnice. Což je hned na začátku poslední výtka.
Na náměstí pod hradem řada velmi příjemných restaurací. Odtud pěkně po svých do pořádného kopce, ale jak jinak na hrad, že.
Jedinečné je opevnění, pozornost určitě vyvolá na půli cesty do věže, odkud je skvostná vyhlídka, hladomorna. Ta upozorní na to, jak tvrdé bylo věznění, jak kruté tresty pro tehdejší zbojníky či třeba prosté zloděje. Ono takové čtvrcení čtyřmi koňmi…tak to tedy není o co stát. Ale historie je poučná.
Stejně tak vyvolá zájem replika trebuchetu. Tedy jakéhosi obřího praku, který se využíval při dobývání hradu. Uměl odpálit na ničení hradeb padesátikilové kameny nebo koule s překvapivou přesností, jindy obléhatelé používali mrtvých zvířat ve snaze zanést za do hradu epidemii, „chuťovkou“ pak byly hlavy nepřátel…
Ale pozor, procházka hradem, třeba místností s erby nebo dobovým nábytkem není zdaleka jen hororová.
Výhledy z horních pater, která absolvujete po úzkém i docela strmém schodišti, jsou úchvatné. Pod vámi se rozlévá Váh, sledujete historické centrum i široké okolí s krásným vrcholky zalesněných hor.
Trenčanský hrad na přelomu 13. a 14. století neomezeného pána Váhu a Tater, jak byl Matúš Čák určitě oprávněně titulován, je místem, kde dýchá historie. Doporučujeme nespěchat a hodně se rozhlížet.
