Naposledy byly závody k vidění na kroměřížském výstavišti coby doplněk výstavy Floria léto 2023. Jak se povedly?
My jsme je pojali mimo jiné jako kvalifikaci na mistrovství republiky v příštím roce, závodilo se dva dny, jen při zmíněné kvalifikaci jsme měli 280 startů. Našli jsme velmi dobré podmínky, byli jsme spokojeni.
Pane Svítile, jak dlouhá je historie téhle unikátní sportovní záležitosti?
U nás se závodí jedenáct let, tedy po dobu, co existuje naše organizace Klub králičího hopu. Díky naší zakladatelce paní Šípové se povedlo přivést disciplínu i s pravidly k nám. A to ze Švédska, kde se závody konají už přes 40 let.
Přivírám oči a přirovnávám k parkuru s ušlechtilými koňmi, co vy na to?
Naprosto správně, králičí parkur je ale jen jedna z disciplín. Závodíme taky na rovině a ve skocích do dálky a do výšky.
Tak mne napadá, kolik takový drobný králík skočí do výšky? Dvacet, třicet centimetrů?
To byste byl takříkajíc z laciného kraje. Rekord máme 107 centimetrů.
Určitě se závodí podle kategorií…
Tady to byla střední, těžká a elitní třída.
Aha a teď k vlastním králíkům, tak jak je tu vidíme s jejich závodním doprovodem, tohle asi nebudou pětikiloví vykrmení macci, že ne?
Z devadesáti pěti procent jsou to dlouhodobě vyšlechtění sportovní králíci. Jde o dovoz i z našich šlechtitelských stanic. Samozřejmě jsou drobní, ale šikovní jsou tedy moc. Stejně jako jejich vedení, což třeba tentokrát byly ponejvíce mladé ženy a dívky.
