Budova uherskohradišťské věznice ovlivnila životy mnoha generací. Dokumentární film režisérské dvojice Jan Gogola mladší a Matěj Hrudička je tak jakousi sondou do různých epoch její historie. Sami tvůrci říkají, že jde o filmovou úvahu o budoucnosti naší minulosti.
„Dějiny se proměňují podle toho, kdo je jak zrovna vnímá. Díky tomu si můžeme uvědomit, že zdi vězení nemusí být jen něco, co je fyzicky vidět. Myslím si, že každý z nás nějak rozumí tomu, že žijeme v době, kdy si i nějaká vězení stavíme kolem sebe tím, že se s někým stýkáme a žijeme v nějakých kontextech. Jedním ze záměrů toho filmu je i napomoci prolomení zdí současnosti,“ říká o filmu reřisér Jan Gogola ml.
„Minulost není jen něco, co se dá schovat do muzea. Principem filmu bylo i to, že společnou minulostí se můžeme dostat i do společné budoucnosti. To, co nás rozděluje, nás může i spojovat. A právě o to nám v tomto filmu šlo,“ myslí si režisér Matěj Hrudička.
Na plátně se v průběhu filmu objevuje věznice z mnoha různých úhlů pohledu. Jak budovu při své práci s dětmi vnímaly vychovatelky a kuchařky v družině, studenti přilehlé umprumky nebo obyvatelé města, kteří kolem ní denně chodívali na autobus. A samozřejmě nechybí hlas bývalých politických vězňů.
„Z natáčení si akorát pamatuju,že to pro mě bylo dost těžké. Byl jsem Janu Gogolovi vděčný, že je možné tyto věci zviditelnit a pokusit se vynést ten hnus do obecného užívání. To je zázrak,“ vzpomíná na natáčení sochař Otmar Oliva.
Tvůrcům filmu Vězení dějin se podařilo uzavřít spolupráci s distribuční společností Aerofilms, díky které se snímek dostane nejen na tuzemské a zahraniční festivaly, ale i do běžné distribuce. V plánu je už nyní řada projekcí a besed. Slovy Jana Gogoly mladšího – „Film žije a jeho prostřednictvím žije i historie.“
