V té souvislosti není bez zajímavosti, že zlato přivezli také tři tehdejší členové zlaté vsetínské generace. Roman Čechmánek, Josef Beránek a Jiří Dopita. Tři slavní z jednoho nevelkého klubu, to je tedy věc.
Kariéru tam tehdy dohrával také Antonín Stavjaňa, rovněž slavný muž, držitel dvou titulů mistra světa.
„Na vzpomínky zase tak moc nejsem, myslím, že jsem finálový zápas sledoval doma na televizní obrazovce, samozřejmě sláva veliká a český hokej na absolutním vrcholu,“ vybavuje si 25 letech.
Hokej tehdy ovládl prakticky celé spektrum společenského života.
„Já jsem vedle kantorského působení trénoval i zlínské basketbalisty. Ve slabé chvilce jsem se vsadil, že když získáme zlato, shodím po letech vousy, vlastní žena mne pak nemohla poznat,“ směje se ještě dnes donedávna ředitel zlínské 3. základní školy Otto Procházka s tím, že během týdne se žáci i učitelé běžně v ranních hodinách dívali na vrcholící bitvy našich proti USA a Kanadě. „Výuku jsme dohnali, nebojte,“ dodává.
Časného budíčka měl v neděli 22. února 1998 i restauratér Drahomír Juřena. „Já i moji kolegové, celý personál jsme si dívali u nás v podniku, otevírali jsme pro nás v půl šesté, hrálo se od tři čtvrtě, bylo to v neděli. Po osmé už práskalo šampaňské, které jsem moc rád zaplatil, taky mezi hosty bylo celý den od otvíračky v deset hodně veselo.“
„Já si nejvíce vybavuji, jak brzo bylo tu neděli v Uherském Hradišti veselo, troubící auta, radost lidí v ulicích, byl to od té doby naprosto nepřekonaný vzmach dobré nálady, veselí, ale i lidské slušnosti a ohleduplnosti,“ vypráví o chvílích po zisku senzačního titulu sportovní znalec Vojtěch Johaník z Uherského Hradiště.
