Samozřejmě, že Katovice stojí za zhlédnutí. Dostaneme se tam velmi rychle autem. Dálnice začíná v Otrokovicích, maličko ji přeruší jen průjezd Přerovem a pak už frrr kolem Ostravy, Bohumína, po velmi kvalitních polských dálnicích do vlastního dílčího cíle cesty.
Středem města, ale samozřejmě nejen jím, jezdí tramvaje. To je téměř úplně první vjem a zajímavé je i to, jak útlým dojmem působí. Na Nový rok samozřejmě poloprázdné. Ani v samotném centru to příliš neklokotá, i naši severní sousedé si umějí přispat, některé znaky v ulici plné barů svědčí o tom, že se nový rok vítal dlouho, poctivě a jistě bouřlivě.
Kolem jedenácté už řada místních míří na mše, chrámů je tu povícero. Mimo jiné ale zaujme ve vzduchu „levitující“ socha muzikanta. Pak taky velmi moderní nádraží a starší zástavba. Je fakt, že by turista v samotném středu velkého města čekal výhradně novotou zářící fasády, to je ale určitě teprve úkol do dalších let. Řada z nich dosud opravdu působí nečekaně zanedbaně.
A tak tuhle skvrnku nutno zahladit. Stačí k tomu sotva pár stovek dalších metrů a jsme v úplně jiném světě. Další části města totiž dominují výstavní vysokánské budovy, veletržní komplex a v jeho středu Spodek. Což je katovická chlouba, multifunkční aréna pro 11 000 návštěvníků. Postavili ji už v roce 1971, je naprosto zachovalá, opečovávaná a za připomínku stojí, že když jí bylo teprve pět let, slavili tu titul mistrů světa českoslovenští hokejisté. Aréna patří sportu, ale zdaleka nejen jemu, rády se tu předvádějí ty nejblyštivější hvězdy světového showbyznysu, jen pár jmen: Robbie Williams, Sting, Ramstein, Tina Turner a přemnozí další.
Pamětihodností, pozoruhodností a nevšedností najde turista v Katovicích přemnoho. Muzea, parky, zachovalé dělnické čtvrti, vzpomínky na slávu zdejších horníků, těžební věže a moře dalších. A pořád platí, že ze Zlína je to něco málo přes 200 kilometrů, téměř bez výjimky po velmi slušných dálnicích…
