O nezapomenutelné chvilky plné radosti i dojetí se postarala dvojice pudlů královských – tříletá Megy a dvouletá Keisy, které pod vedením Pavly Šmídové na oddělení dorazily, aby ukázaly, kolik lásky, ale i trpělivosti v sobě mají.
„Tyto fenky jsou z mých pejsků nejzkušenější a tvoří spolu super tým. Zatímco Megy je velmi aktivní a vybízí pacienty, aby ji hladili a zapojili se s námi do aktivit, a čumáčkem jim klidně zvedá ruku, Keisy je naopak velmi klidná, sedne si ke klientovi a čeká, než si jí začne všímat,“ popsala povahu obou fenek jejich majitelka.
Skupinovou canisterapii absolvovali pacienti ve společenské místnosti oddělení, kde proběhly různé aktivity. „Trénovali jsme jemnou a hrubou motoriku rukou, pacienti pejsky česali, aby si zkusili, co obnáší péče o srst pudla. Je totiž opravdu náročná,“ popsala Pavla Šmídová s tím, že program a aktivity jsou pokaždé jiné a mění se dle aktuální situace nebo ročního období.
„Po skončení skupinové terapie jsme přešli na canisterapii individuální, kdy jde pejsek za pacienty do pokoje, a třeba i do postele. V takové situaci je od pejska vyžadováno, aby byl klidný a ležel vedle nemocného. Pacient v lůžku je většinou imobilní, pejsek proto leží v jeho těsné blízkosti a zahřívá ho. Klient si pejska hladí a dává mu piškotky,“ popsala Šmídová s tím, že ji velmi těší, když pacienti prožívají momenty štěstí, při nichž se třeba i dojetím a radostí rozpláčou.
Pro hospitalizované pacienty má canisterapie velmi pozitivní přínos, mají se na co těšit, zpříjemní jim to pobyt v nemocnici a zažijí něco nevšedního. „Většina z nich se během setkání rozpovídá a začne vzpomínat, s jakými pejsky se v životě setkali,“ doplnila čtyřiadvacetiletá chovatelka, která se kromě výcviku canisterapeutických pejsků mnoho let věnuje také záchraně zvířat z nevhodných podmínek, snaží se o jejich socializaci a stará se o ně v rámci takzvané dočasné péče.
