Kdo nemá kožucha, zima mu bude. To je průvodní slogan nové výstavy, kterou v hlavním sále Slováckého muzea v Uherském Hradišti připravila etnografka, Marta Kondrová. Výstava dýchne starými časy, kdy naši předkové nosili ke svátečnímu kroji také krásný sváteční kožich. K vidění jsou ale i nejrůznější kazajky, lajble nebo zdánlivě obyčejné vlňáčky. Zkrátka všechno to, co ochrání před zimou.
Většina kusů pochází z bohatých depozitářů Slováckého muzea, právě u kožichů jde přitom o docela velkou raritu.
„Lidé je totiž nosili do úplného rozpadení. Nový kožich se pořídil ke svatbě a nosil se téměř celý život a pokud přestal být svátečním, nosil se k pracovnímu kroji, a když už se úplně rozpadal, tak se použil při maškarách o fašanku nebo při mikulášských obchůzkách. Úplné cáry se mohly použít jako sedátko na vůz nebo na pec, kde na něm pak ležely děti,“ informovala etnografka Slováckého muzea Marta Kondrová.
Návštěvníci si mohou na výstavě prohlédnout zimní oděvy opravdu z celého Slovácka. Specifikem jsou například obřadní kabáty, tzv. mentlíky. Tento slavnostní oděv, podšitý kožešinou, byl opravdu luxusem, který se často v rodině dědil nebo půjčoval.
„Máme tady i obřadní kabáty z Lanžhota, takzvané šuby, a také docela raritní kožíšek z Moravských Kopanic, od kterého existují, pokud vím, jenom dva kusy, přičemž oba dna máme v naší muzejní sbírce,“ pokračovala Kondrová.
Velkým kožešnickým centrem, kde se obchodovalo s kožešinami i šilo, byl třeba Uherský Brod.
„Působila tam i celá řada kožešníků, kteří šili pro široké okolí Uherskobrodska, a každý měl svoji klientelu, takže jeden šil například výhradně pro Vlčnov, druhý pro Nivnici a Bánov a tuto stranu až po Bystřici pod Lopeníkem, další pak šil třeba pro Hradčovicko a obce, které ležely dál po řece Olšavě,“ dodala Marta Kondrová.
Výstavu doplňují i dobové obrázky nositelů kožichů, které jsou dílem Joži Uprky. Z lidového odívání se kožich pomalu vytrácí s nástupem 20. století, vy se na zimní oděvy ve Slováckém muzeu ale můžete přijít podívat až do 4. února.
