Po krátké době oba angažoval jejich mateřský Zlín. Jenže taky zaúřadovala nepředvídatelná situace s opatřeními proti stále hrozivější nákaze koronaviry. A zkušený trenér je bez práce. Anebo ne?
„Zrovna byste v sobotu hráli s Baníkem. Je čas virtuální reality, jak by zápas dopadl, vzpomněl jste si vůbec, že byste měli popasovat síly s Vaším bývalým klubem?“
„Vzpomněl, samozřejmě, ale docela logicky se tím vůbec nezabývám. Já jsem realista a ne „virturealista“. Takže je neděle podstatně emočně klidnější, než za normálních okolností, ale vyrovnat se s tím umím.“
„Takže jste bez práce?“
„To určitě ne, kolem fotbalu je pořád co dělat, třebaže je taková naprosto anomální doba. Rozesíláme s kolegy hráčům individuální tréninkové plány, moderní technologie nám je umožňují vyhodnocovat, jsme pořád v rozehrané sezóně a běží nám smlouvy.“
„Zlínský klub má hráče z devíti zahraničních zemí. Vaši svěřenci jsou pořád ve Zlíně?“
„Pokud mám dobré zprávy, tak ano. I když je jasné, že je to táhne domů. Jde o celosvětovou pandemii. Ale cestování je teď vlastně tak zkomplikované, že na cesty mezi zeměmi či kontinenty nejsou zrovna podmínky.“
„Jak se udržujete v kondici Vy sám?“
„Bydlím na venkově, občas vyrazím na kolo mimo zástavbu, na procházku a se psem do lesa.“
„Kdy může začít naplno nejvyšší soutěž?“
„Nejsem zrovna vědma, dění kolem nás i ve světě sleduji velmi pozorně. Byl bych rád, kdyby normálně začala příprava na nový ročník ligy a ta se pak bez problémů odehrála.“
„Aha a co s letošní ligou?“
„Jak říkám, jasno nemá nikdo, jsou teď důležitější věci, zdraví lidí na prvním místě, určitě to ale ještě bude o jednáních. Ukončit soutěž od stolu má řadu úskalí, ale nějaké většinově akceptovatelné rozhodnutí padnout časem musí.“
