Jasně, že Vás okolí vnímá jako Zlíňáka, kolik let jste tu vlastně strávil?
Koncem osmdesátých let jsem dorazil na Zlínsko, hrál jsem ve Slušovicích a ve Zlíně, postupně i na dalších místech, ve Zlíně jsem vlastně pobyl dvě desetiletí, naše rodina sem patří, mám tu moře známých, ale umím si vždycky zvyknout i jinde, to není problém.
Za Zlín jste vstřelil taky ligový gól, pamatujete?
Jasně, měl jsem hodně dlouhé vlasy a dobré oči. V Drnovicích jsme hráli dopoledne v pořádné mlze a mně se povedlo skórovat, bylo to parádní.
Samozřejmě tu máte taky pěkný trenérský otisk…Ten se datuje až do roku 2008.
Vždycky budu rád vzpomínat, třeba na spolupráci s Vlastou Marečkem se nedá zapomenout. To byl opravdový srdcař, kamarád z největších.
V Liberci spolupracujete dlouhodobě také třeba s Mirkem Holeňákem. To je další zlínská stopa, že jo?
Jasně, Míra je Zlíňák, já polozlíňák. Ale to nic nemění na tom, že tu chceme v neděli zabodovat.
Ještě pořád myslíte na evropské poháry?
Jistě, ale musíme vyhrát a nemáme to úplně ve svých rukách. Tedy možná spíš nohách, záležet bude i na výsledcích Plzně.
Zlín tedy máte v srdci dozajista. Najdete si při krátké návštěvě čas na dávné kamarády?
Nepochybně, to by jinak nešlo, na Vlastu Marečka zavzpomínáme s kluky ze staré gardy na Vršavě. Byl bych radši, kdyby tréninkový areál nenesl jeho jméno a Vlasta stál třeba proti mně na zlínské střídačce. Už mi chybí čtrnáctý rok. Ale nechci mluvit o smutných věcech, mám jiné motto: život žijeme právě teď.
