Pane Nový, jak se vede, co je nového?
Díky za optání, vede se mi slušně, úměrně věku, nedávno mi bylo třiasedmdesát. Zkouším na divadle, točím před kamerou, jsem rád a spokojený. V Luhačovicích to bylo báječné, plavání, procedury, procházky s manželkou, odpočinek, príma.
Maličko narážíte na věk. Dokázal byste specifikovat v tomhle krásném podzimním dnu, kdy začíná podzim života?
Já si myslím, že moje mládí do jisté míry pořád trvá. Je to podmíněno tím, jaké máte nápady. Čím jsou originálnější, tím setrvává stav zvaný mládí ve vašich rukou.
Chtělo by to příklad, máte?
Jasně, třebaže už je to nějaký pátek. Pobývali jsme s Martinem Dejdarem na Letní filmové škole taky u vás v kraji, kde je to prostě fajn, v Uherském Hradišti. Cestou lodí po Moravě nás napadla klukovina. Co kdybychom zkusili zabavit kapitána a poslat loď na mělčinu. Ono se to sice nepovedlo, majitel byl správně ostražitý a já byl u kormidla pod dohledem, ale už ten nápad nás prostě omladil.
Máte za sebou před nějakými čtrnácti lety přetěžkou životní zkoušku, kdy jste prakticky kompletně ochrnul. Vybavíte si ty silné dny, týdny, měsíce?
Jasně, ale život letí dál. S velkým vděkem vzpomínám na zdravotníky v Příbrami, pražském Motole a rehabilitační mistry oboru v Kladrubech. Mám slíbeno, že se tam mohu vrátit, rekondiční pobyt by určitě nezaškodil.
Už proto, že jste v plné práci. Jak se vám líbí v Luhačovicích a vůbec u nás ve Zlínském kraji?
Díky za optání, nejsem tu poprvé, vždycky moc fajn. Slovácko, Valašsko i Hanou mám i coby rodák ze Šumavy moc rád. Luhačovice jsou bránou do Valašska. A to je kraj úžasných lidí, kteří jsou mi nesmírně sympatičtí. Od krále Bolka Polívky mám pořád pas Valašského království. Nedávno jsem hrál ve valašské pohádce Největší dar a představte si, že tam hraji boha Radegasta.
Ale, to vypadá, že jste coby bůh víc než samotný Bolek…
Ne, to ne, Bolek je tam bohem všech bohů. Jak jinak u něj na Valašsku, že.
Ještě k cestování, vím, že se umíte pořádně ohánět za volantem, třebaže jste k nám dorazil vlakem. Vybavíte si nějaký špičkový zážitek, na který nezapomenete?
Je jich hodně, poslední dobou jezdím jako ambasador akce Jedu s dobou, učíme nejen dříve narozené řidiče jak se chovat v mezních situacích. Ale možná ten úplně nej zážitek je mnohem starší. Koncem 70. let minulého století jsme točili s Jurajem Jakubiskem snímek Postav dom, zasaď strom. Tam byla jedna scéna, na kterou nezapomínám. Měl jsem spadnout coby řidič s velkou Tatrovkou do rokle. Nějaký trik a lá počítače nepřicházel tehdy v úvahu. Opravdu jsem řídil a stačil vyskočit na poslední chvíli. A auto spadlo dolů…
