Paní Iveto, jakýpak je život myslivecký?
Jejda, no určitě mimořádně zajímavý, to především. Pestrý. Rozhodně to není tak, jak nás někdy vykreslují ti, kteří problematiku myslivosti neznají. Někdy nás dokonce vidí jako někoho s chutí zabíjet a chovat se sadisticky.
Tak to tedy nezní dvakrát pěkně. Tak si tu činnost myslivců obecně a u vás na Luhačovicku maličko rozeberme.
Samozřejmě se musíme řídit přísnými pravidly a zákony lovu a péče o zvěř. Ale my také pečujeme o zvěř i myslivecká zařízení. Snažíme se naši činnost dostat více do povědomí laické veřejnosti. Zvěři například zajišťujeme klid v době reprodukce. Je to mnohem více, vše samozřejmě, jak jinak, v našem volném čase.
Dříve bylo kolem nás množství drobné zvěře. Vidět dnes zajíce nebo bažanta je skoro sváteční záležitost…
Historicky jsme měli v naší honitbě opravdu značné množství zajíců. Ubylo jich razantně. Ale nevzdáváme se. Spousty let už na drobnou zvěř nepořádáme hony. V minulosti jsme dva roky po sobě vypustili do okolí celkem třicet kusů zajíců.
Pokračování rozhovoru si můžete přečíst zde.
