Hejtman se starostou si mají o čem povídat. O pár hodin dříve se otevíral Národní kulturní památník na Ploštině, který je jen o pár stovek metrů dále. Na každého tu musí padnout i po dlouhých desetiletích tíseň a smutek z toho, co se tu na sklonku největšího válečného konfliktu dějin dělo.
„Mne moc potěšilo už včera v Prlově, dnes na Vařákových pasekách a taky tady na Ploštině, že se při slavnostním aktu hymna zpívala, že se lidé spontánně připojili,“ říká Holiš.
„Myslím, že k takovým chvílím prostě hymna od srdce patří, nebývá to vždycky zvykem, zvýraznilo to odkaz lidí, kteří tu před 78 lety tak drasticky zemřeli,“ má jasno starosta Zicha.
Ploština nabízí v nově vybudovaném Národním kulturním památníku ucelený pohled historiků. Názory procházely, jak už to bývá, v různých obdobích vývojem. Lidem dává právě expozice v památníku odborný pohled vyplývající z historických faktů a událostí.
Zájem o prohlídku byl obrovský, otevřeno bylo premiérově, do běžného návštěvnického režimu přejde památník na samém konci dubna.
Pak se jen tak sedí v pěkném nedělním odpoledni a tříbí se názory. A zase jde o hymnu.
Mezi jinými je tu i Robert Stržínek, starosta Valašského Meziříčí a poslanec.
„Ten zpěv hymny by určitě měl patřit k nejvýznamnějším pietním aktům, Ploština k nim patří, tady by to mělo být samozřejmostí,“ domnívá se.
„Opravdu nevšední a snad někdy v budoucnu všední počin, Ploština má vzhledem k tomu, co se tu událo i vzhledem ke své nádherné přírodní lokalitě svůj genius loci, ta hymna mi sem prostě zapadá,“ popsal své pocity další z účastníků Milan Orálek.
A jinou zajímavost pak připomněl Jiří Tesař, předseda spolku Vize 70 plus, který se dlouhodobě věnuje historii regionu a působení partyzánských skupin za druhé světové války.
„Dnes jsme tu přivítali potomky členů hned tří partyzánských oddílů, které nesly jméno Jana Žižky. Od nás, ze Slovenska i z bývalé Jugoslávie.“
