O to zajímavější ovšem mohou být nečetná zastavení, tak jak se nám to v tomto týdnu podařilo na stránkách zlin.cz.
Zastavení poslední má dvě části. To první je v Piešťanech, vyhlášených kdysi československých lázních, perle Pováží. Ostatně Váh je nejdelší slovenská řeka, měří 403 kilometry a v lázeňském městě je hodně dominantní neboť pěkně široký. Na jeho hladině se zrovna prohánějí při tréninku kanoisté, docela jim to sviští.
Na mostě nad nimi dávná piešťanská specialita. Muž, tedy jeho masivní socha, který po absolvování lázeňské kúry láme už nepotřebné berle. Pohledy na některé lázeňské budovy svědčí o tom, že se tu čile léčí a rekreuje, najdete ale i další dominanty, které čekají na své lepší časy a chátrají.
Piešťany se chlubí nádherným velmi rozlehlým parkem, právě teď v čase podzimním je to neskutečná barevná symfonie.
Což ještě ale není nic podle toho, co zříte, když ujedete po dálnici dalších asi 50 kilometrů, projedete kolem Trenčína s jeho báječným hradem, odbočíte na Ilavu, projedete přes Pruské a po právě opravované komunikaci přeskáčete do více než sedmisetmetrové výšky pod hrad Vršatec v Bílých Karpatech. Což je zřícenina lemovaná nádhernými vápencovými skalami neboli bradly.
Právě odsud dohlédnete na valnou část Pováží a když se pak prodíráte uzoučkou silničkou dolů do Červeného Kameňa a dál k hranicím s Českem, maně vás napadne, že je docela škoda, že tahle přírodní překrása nám už nepatří…
