I proto je právě teď návštěva magického města docela ternem. Tlačenice zatím v nedohlednu, snad kromě metra a tramvají. Však jsme také chodci.
První zastávka je na vltavském nábřeží nedaleko Žofína. Docela parný den láká po procházce přes Staroměstské náměstí a před výšlapem na Pražský hrad na dobré pivo.
„Je, nazdááár, Zlíňáci,“ volá spoluobčan s téměř dopitým půllitrem výborného plzeňského moku. Prý ho tu mají vůbec nejlepší. Číšník už spěchá se třemi napěněnými sklenicemi a ve chvíli, kdy naši trojici ochotně vyfotí, prohodí, že jeho známý výčepní je původně… no hádejte odkud. Jistě, ze Zlína.
Karlův most s výhledy na Hrad je podstatně plnější než před rokem, ale pořád to nejsou davy turistů všech ras z celého světa, zdaleka ne.
Pražský hrad má pro změnu senzační výhledy na město pod ním, kolem Vltavy. Areál je nesmírně rozsáhlý, kdepak jen Katedrála svatého Víta, ta gotiky chlouba. Bazilika svatého Jiří, Zlatá ulička, rozlehlá nádvoří, ale taky úžasné zahrady a v nich další objekty, třeba Míčovna. Není divu, že nám po sešupu o dvě hodiny později a o pár stovek metrů níže přijde vhod další pivo. Mimochodem, leckdy sem na jedno zajde jeden bývalý zlínský primátor.
Z Letenských sadů sejdete pod obří kyvadlo, po schodech pěkně na most. Za ním kdysi výstavný hotel InterContinental. Stavěli ho počátkem sedmdesátých let minulého století, teď je v totální rekonstrukci. Pařížskou ulicí dorazíte na „Staromák“ a jak se tak i pro kulturu bídné časy vylepšily, je koncert Českého národního symfonického orchestru coby pocta Beethovenovi silným zážitkem.
Následná návštěva antikvariátu v Jindřišské ulici vás utvrdí v tom, že tady jsme jako doma. „Je na vás poznat, jak krásně mluvíte, vy nejste Pražáci, to já poznám, i když jsem tu spoustu let,“ směje se vlídná prodavačka. A pak prozradí, že je ze Štípy.
Při ubytování v srdci Prahy nemůžete minout budovu zlínské Trinity Bank, nu a pak vás ještě vlídný ubytovatel při předání klíče ubezpečí, že jezdí třicet let do Luhačovic, a že tam je to prostě nejlepší.
Ještě na třetí odměnu s pěnou. V jedné z nejznámějších pivnic nedaleko Václavského náměstí hlásí servírka, že pivo mají jako křen a slivovici ještě lepší. Z Vizovic od Jelínka a od Navrátila ze Zlína.
A pak nejezděte do Prahy… Slováckým nebo Zlínským expresem, pochopitelně.
