Jde o největší obraz u nás navíc krásně panoramaticky doplněný reálnými předměty včetně zbraní a vozů, které tvořily tentokrát snad poprvé pokořenou hradbu.
Od Marolda poučeni historií vstoupíme po pár krocích do reálu současného světa. A už první výhled je ve Stromovce dokonalý. Jarní zeleň, květy, vodní plochy rekultivovaných rybníků. Hřiště, místa pro piknik i sportovní aktivity, oáza poměrného klidu ne tak daleko turistickým špalírům u Pražského hradu. Ale pozor, také sem míří lidé, spíše Pražané než cestovatelé, bývá jich za rok 4 miliony.
Když název Stromovka, pak samozřejmě obrovské množství vzácných i exotických dřevin, právě teď nádherně kvetoucí záhony, pozoruhodné historické stavby, každý pohled zajímavý a potěšující mimo jiné i tím, jaké tu vládnou pořádek a čistota. Za pozornost stojí třeba Místodržitelský letohrádek, ale i celá řada dalších staveb.
Z pohody zeleně a květů vyjdeme v Bubenči. A odtud to není daleko poklidnou procházkou k Pražskému hradu. Kolem Oranžerie neboli skleníku podle návrhu zlínské rodačky Evy Jiřičné dorazíme až na Hrad. Zástupy kolem Chrámu svatého Víta i na nádvořích jsou neskutečné. Však jde také o opravdové turistické taháky, které se nikdy neomrzí.
Od Hradu se dá stoupat na Pohořelec kolem Lorety nahoru třeba ke Strahovskému klášteru a pak na Petřín. Ten je v časech květů samozřejmě zase plný. Láká rozhledna, zrcadlové bludiště o kus dál pak pohled nebo svezení se zdejší lanovou dráhou.
Dorazíme pěšky do centra, projdeme Staré Město, nahlédneme na Staroměstskou radnici, Prašnou bránu stejně tak na Jindřišskou věž a zmoženi ale nadšeni míříme do metra. Které je přímo dokonalé nejen pro Prahou správně znavené moravské ctitele našeho hlavního města.
