Jedno velké pozitivum je v Praze doprava. Kromě vlakové mají senioři v celé MHD řadu výhod. Lidé potažmo turisté ze Zlína i odjinud nad 65 let jezdí zcela zdarma. A to je v kombinaci dokonalého metra, tramvají a autobusů veliké plus, o pět let mladší mají celodenní jízdenku za šedesát korun, tedy vlastně levnější než jedno pivo.
A propos pivo. To k Praze patří naprosto neodmyslitelně. Vyhlášené pivnice se s tím nijak nemažou, nejznámější české pivo nedaleko Václaváku od 63 do 72 korun za půllitr. Budiž.
Daleko dráž už ale je v cenách jídla. Malý zázrak se stal na Malé Straně. V nádherné scenerii koprovka s vejcem pod dvě stovky, ovšem jsme na Malé Straně, pak tedy malá porce, stejně jako u guláše. A zajímavé bylo – možná je to náhoda – že tak jak se zdražuje jsou porce menší a menší…Subjektivně vzato, čtyřikrát zastavení v restauracích v centru, spokojenost snad jen jednou.
Nádherou slyne nadále Pražský hrad, bez debat. Svatovítský chrám je opravdu gotiky chlouba a je stejně jako další paláce a vyhlídky na Prahu jedinečný. Ale pozor, ještě před pár měsíci vstup bez průvodce jen na „čumendu“ bez vstupenky zdarma. Nyní neproklouzne ani turistická myška a běžný vstup stojí 250 korun. Turistů i v hlubokém listopadu jako máku a cena vlastně nikoho nevzrušuje. Je také fakt, že jsme na jednom z nejkrásnějších míst matky měst.
Tu a tam zahlédnete žebráky, mimo jiné i na báječném Karlově mostě, tam a tu ovšem pořád turista a návštěvník vidí nepřekonatelnou krásu třeba v uličkách Starého Města. Václavák pulsuje životem, okolní ulice stejně tak, směs restaurací nabízí českou ale mimo mnoha jiných například i libanonskou kuchyni. Pořád je co vidět, co vonět, co ochutnávat a pít. A obdivovat. Jako třeba Národní muzeum…o něm ale až příště.
