Začínáme dole v Lidečku. Vůz odstavíme na malém parkovišti a lesní cestou (možno i po silnici) jdeme kolem dvou studánek pořád velmi mírným stoupáním po modré značce. Asi po kilometru a půl se podmínky mírně změní, ale to už jsme báječně „rozešlí.“
Lesní cesta se zúží a je poněkud strmější, což nepřekvapuje, dobře víme, že cíl cesty – osada Pulčín- je pěkně na kopci. Tady už dostávají nohy i plíce příjemně zabrat – kdeže štědrovečerní a další dobroty od kapra, řízků, bramborového salátu nebo vanilkových rohlíčků jsou…
Jako odměna se nám za půl hodinky po levé straně objeví masiv vyhlášených Pulčínských skal. Ti statečnější se vydají přímo k nim a pozor – po zledovatělém chodníku stoupají vzhůru. Držet se zábradlí není jen doporučeno, ale přímo nutno.
Zbylí si prohlédnou skály pěkně zespodu a pokračují rovněž docela náročnou trasou ve sněhu, kterého s nadmořskou výškou utěšeně přibývá, kolem zdejšího známého a slušně vybaveného tábořiště až do vlastní osady.
Pulčín je plný opravených chaloupek, život tu kdysi musel být nesmírně tvrdý.
Mají tu svoji Stodolní, ale taky Leninovu ulici. Recesi se tu meze nekladou, což zvláště platí v cíli cesty v trampské hospodě Pulčín. Desítky let tu se svojí paní vládne Vilda, jak zdejšímu majiteli říkají úplně všichni. My pro pořádek dodejme, že vousatý šedesátník má v občance prozrazeno, že se jmenuje Leoš Růžička.
Nabídka jídel je tu pestrá, ale toho, kdo sem zavítá poprvé, musí daleko více zaujmout výzdoba stěn, kde se to hemží portréty našich prezidentů všech historických etap, poznávací značky amerických automobilů tu doplňuje třeba znak SČSP – což byl kdysi Svaz československo – sovětského přátelství, jsou tu kožešiny, kůže, myslivecké trofeje, americké bankovky, fotografie, mapy, dobové cedule budovatelů socialismu, nu prostě leccos, co dá vzpomenout, jak pestrý je svět a jak pestrá je naše historie.
Osvěžen na duchu i v žaludku míří turista od Vildy zpět dolů do Lidečka v bláhové naději, že teď už to dolů bude pohodička. Což se sice na mírně zledovatělé trase nepotvrdí úplně, ale pocit vítězného boje s vánočními lákadly, tak ten určitě přetrvává.
