Vilda tu vládne spolu s manželkou už třicet let, předtím pracoval řadu let ve vsetínském pivovaru. Jimi vedený podnik je plný zajímavých dobových fotografií, map, cedulí a taky amerických automobilových značek, po našem espézetek.
„Ty mám od jedenácti kamarádů a jejich potomků. Ti kámoši všichni emigrovali a rádi se sem vracejí stejně jako jejich děti a dnes už i vnuci,“ ukazuje na stěnu nad sebou.
V zajímavé symbióze se tu mísí třeba socialistické agitační plakáty s padesátých let minulého století, mapa druhé republiky, kdy zůstalo Československo bez svých pohraničních území. Každý předmět je zajímavý.
„Tady mám na stěně divočáka, tu je jezevec, liška a moře dalších zvířat,“ ukazuje vousatý čtyřiašedesátiletý muž, který se stal trampem ve svých jinošských letech. „No to se nedivte, Pulčín je rodiště moravského trampingu, vždycky mne to táhlo do přírody, založili jsme tu osadu Pulčínská legie i pak po vojně jsem v tom pokračoval a jsme moc rád, když se tu sejdou trampi. Jsme trochu jiná hospoda, televizi tu fakt nehledejte, zato si tu rádi zahrajeme a zazpíváme, to platí léta letoucí,“ vypráví Vilda.
Když má popřát trampům ale vůbec všem lidem dobré vůle, nezdráhá se.
„No samozřejmě zdraví všem i mně a manželce, aby nám to tu co nejdéle vydrželo. Máme otevřeno úplně každý den a rádi uvidíme nejen trampy i v novém roce,“ přeje si Vilda s tím, že na Pulčinách vládne dlouhověkost.
„No to je fakt. Bydlí tu nastálo tak třicet lidí a z nich má dvacet chlapů přes osmdesát let,“ udivuje nakonec.
