Štreka je to zajímavá, ne vždy úplně vlídná, neboť vede po polní cestě občas „vylepšené“ zbytky kameniva.
Také okolní letité ohradníky a poněkud vymýcené stařičké dřeviny zrovna neslynou krásou, což se naštěstí zhruba po dvou kilometrech mírného stoupání mění. A začínají první báječné výhledy za odměnu.
Vidět je na Vizovické vrchy, jednu chvíli také na dominantu Bílých Karpat Velkou Javořinu. Stejně tak sousední Velký Lopeník a masiv Mikulčina vrchu.
Stačí otočit hlavou a jako na dlani máte výhled na Chřiby, Buchlov, Barborku i Holý kopec, dál je vidět až ke Kyjovu.
Co neznalého udiví, je na rozcestí nad Maršovem po čtyřech našlapaných kilometrech Brána do Bílých Karpat. Což je div divoucí. V tomto případě – jednom ze tří na Brodsku – parádní masivní dveře s klikou i slušném zvuku, když je vítr otevírá a zase zavírá.
Vedle je pak funkční dalekohled, jímž velmi snadno dohlédnete na další hory, které už patří našim východním sousedům.
Odsud, z místa báječných rozhledů a výhledů, je to už jenom půl kilometru z kopce do samotného cíle cesty, Maršova. Vedle původních domů, kde je pořád cítit, jak mohutně tu před sedmapadesáti lety útočila voda a bahno, zaujme pozornost a vyzve k posezení bývalá škola, dnes krásně upravené a zvelebené environmentální centrum. Tam se s ochranou přírody mohou seznamovat především děti, ale nejen ony.
Kdo chce, zamíří odsud tři kilometry do Pašovic, ale jak řečeno, jde to i jinam, my se vracíme do Polichna s tím, že si cestou zase doslova vychutnáme nejen u zmíněných dveří do krásna, jak pěkné je to v našem kraji.
A to se tentokrát bavíme o lokalitě, která je turistickým ruchem dotčena naštěstí mnohem, mnohem méně, než je tomu na místech daleko známějších.
