Lužovi jsou teď moc rádi, že stihli letošní pěknou úrodu posbírat z větší části ještě předtím, než se přihlásily vydatné deště.
„Ještě nám něco zůstalo, ve vinici je teď hodně mokro, ale poradíme si, třebaže se zase čekají dešťové kapky,“ hlásil přímo od lisu Vojtěch Luža I.
Svěží a velmi zkušený osmdesátník se letos může s radostí podívat, jak to jde jeho pětapadesátiletému synovi, devětadvacetiletému vnukovi a také už mezi střapci čile běhajícímu rok a půl malému Vojtovi L. čtvrtému.
„Úroda je pěkná, surovina kvalitní, cukernatost menší než v předešlých letech, kdy jsme tu měli pomalu subtropy. Teď je potřeba vše dobře zpracovat a zbylé hrozny dosbírat, až bude přeci jen poněkud méně bláta.
U Lužů už mají posbíráno Chardonay, Mopr, Tramín, Pálavu, zbývá třeba ještě letos krásný Ryzlink rýnský nebo Zweigeltrebe.
„Víte, každý pracujeme na svém, ale i s mým druhým synem Tomášem bydlíme všichni v těsném sousedství, rodina drží pohromadě, to nás těší,“ vypráví Luža nejstarší.
„Děda je borec, otec taky a já mám moc radost, že nám u hroznů už běhá a z každého střapce koštuje můj syn, malý Vojtíšek. Je mu rok a půl a evidentně se mu tady líbí,“ povídá mezi prací ve volné chvíli Vojtěch Luža III.
Jeho děda ještě dodává zajímavou věc. „Velkými kamarády a výbornými vinaři byli i můj otec a tchán, nás se prostě tenhle obor drží a je to tak dobře,“ směje se pan Vojtěch Luža, zakladatel „vojtolužovské“ velehradské dynastie.
