Roli favorita vám bude chtít znesnadnit nejen domácí jedenáctka, ale i trenér Páník, znáte se dobře?
Velmi dobře, ctím ho pro jeho profesionalitu a neskutečný zápal pro fotbal. Fotbalem žije, stále se vzdělává, to je známá věc. Zápas pro něho bude určitě hodně i o prestiži, na lavičku Karviné se v ostrém zápase ještě nedostal.
Kdy jste se vlastně začali vnímat?
Určitě v době mého prvního hráčského působení někdy kolem roku 1992-93. Myslím, že tehdy začínal trénovat mládež ve Zlíně.
Vy to ale v Karviné znáte lépe než on, to nepopřete, že ne?
Proč taky, působil jsem tam čtyři roky v roli asistenta i hlavního trenéra, zažil jsem postup i boje o udržení.
Teď zažíváte daleko příjemnější starosti. Už si vrabečci pod sovíma očima, jak se říká stožárům umělého osvětlení na vašem stadionu, cvrlikají o podzimním půltitulu?
Vy jste něco takového slyšel, rozumíte řeči ptáků?
Ne, jen jsem optimista.
Buďte dál, ale je pravda, že se o tom v kabině opravdu nebavíme. Ten tým je nastavený tak, že žije zápas od zápasu, to není fráze.
Takže jste myšlenkami pouze v Karviné v neděli v 15.00?
Přesně tak a snad i o pět dní dál, kdy hostíme stejného soupeře pro změnu u nás v pohárovém utkání.
