„Čekáme v průvodu kolem 4000 krojovaných,“ předpovídal už dopoledne Filip Zdražil, tajemník kyjovské radnice a mluvčí Slováckého roku, což je akce konaná od roku 1921 vždy jen jednou za dlouhé čtyři roky.
Jak řekl, tak se stalo, počet krojovaných byl v horkém odpoledni skutečně udivující.
„Ze střechy jedné z budov naproti věhlasné kyjovské radnice sledoval průvod třeba kyjovský patriot Zdeněk Mezík.“ Mám tu kamaráda ze studií, dorazili s manželkou až z Rychlebských hor z Javorníka, jsme tou krásou společně opravdu doslova nadšeni,“ hlásil z ptačí perspektivy.
„Mně ušila kroj maminka, je to v něm teda fakt náročné, je horko, ale zvládnu to, jasně, nebojte,“ ukazovala krásné odění patnáctiletá Vanesa Štěpánková ze Ždánic.
„Ale pozor, my pocházíme z Archlebova, takže kroj je archlebský, řeknu vám, byla to obrovská fuška, ale mám velikou radost,“ hodnotila své dílo spokojená maminka Jana.
Mezi přepočetnými krojovanými se neztratili ani Koryčanští. Město sice patří do Zlínského kraje, ale historické vazby jsou ve stěží národopisně uchopitelném krásném kousku světa s Kyjovem jasné. A právě u příležitosti téhle slávy se po dlouhatánských desetiletích znovu objevil koryčanský kroj. Radost měla i paní starostka Hana Jamborová. „Na mne sice nezbyl, ale v průvodu jsme měli osmičlenné zastoupení, jsme moc rádi,“ radovala se ve svém rodném Kyjově.
Slovácký rok byl od čtvrtka do neděle neuvěřitelně pestrou mozaikou lidových zvyků, cimbálu, úsměvů, dobrého jídla, pití i zpěvu a tance. A tedy i energie.
Vrcholem byla nedělní Jízda králů v podaní chasy ze Skoronic. V této přehlídce lidových obyčejů má spolu se sestrou Marií „prsty“ další velký Zlíňan Josef Holcman, rodák z téhle sympatické vísky kousíček od Kyjova. I takto se oba kraje vlastně pozoruhodně spojují.
