Sněhová děla zařídila víkend na lyžích pro malé i velké, mladé i starší na zlínském lyžařském svahu. Už jich podobných příměstských moc není.
V krátké řadě na vlek stojí i pan Svatopluk.
„Já sem vyrazil z domu, za patnáct minut jsem na svahu, hodinu si zajezdím, jsem spokojený. Je mi naprosto jasné, že bez sněžných děl by nebylo vůbec nic,“ povídá pan Sváťa a už jede nahoru. Tady patří mezi nejstarší, ale možnost aktivního pohybu umí ocenit.
„Za nás to bylo úplně běžné, když nebylo po pás přírodního sněhu, tak jsme se jako mladí smáli, že to není pořádná zima. Teď? Vsadím se, že se letos takové dávky nedočkáme, ale moc mne těší, že je tu díky technice nasněženo a nemusíme čučet doma,“ říká týž muž, šedesátník, poté, co svižně sjede zase k vleku.
Představit si dnes zimní lyžovačku bez sněžných děl už asi moc nejde.
„Je to báječné, že sem můžeme, můj malý dělá první krůčky na lyžích, mám ho na dohled, dělá pokroky a jednou řekne, že se naučil lyžovat právě tady. Co na tom, že chybí přírodní sníh, pokud vůbec ve větším přijde, samozřejmě si ho náležitě užije, ale už je to pomalu vzácnost,“ vypráví na svahu mladá maminka.
Není sporu o tom, že děla i další technika pomáhají, samozřejmě to není zadarmo, energie levná rozhodně není.
„Ale bez nich by se prostě lyžovat nedalo, opravdu jde o sněžnou revoluci,“ usmívá se slovní hříčce Lubomír Orel, který už dvacet let úspěšně provozuje nízko položený areál na Stupavě.
„Jistě, máme tu známou klimatickou výhodu, mrazy jsou k nám pořád jakž takž milosrdné, ale na přírodní sníh se spoléhat nemůžeme ani náhodou. Vítáme ho, ale jak se zdá, už nebude nutnou součástí zimního sportování. Přitom ale platí, že právě větší dávka pravého sněhu dává lyžařům i snowboardistům teprve ten pravý pocit správné zimy. Tak buďme trpěliví a věřme, že se ta peřina z nebe ještě letos pořádně protrhne,“ říká Orel.
