Poslední dobou míří zlínští prvoligisté pěkně do Olomouce. Tam je na Fakultě tělesné kultury proklepnou vždy naprosto dokonale. Jen se podívejte na fotografii, kterak při testu trpí zlínský střelec Tomáš Poznar a jak soucitně se dívá ne zase tak dávný ligový kolega David Hubáček.
Pro další využití je k mání spousta a spousta údajů, ty pak zanese do praxe trenér Jan Kameník, tak, jak mu je dokonale zpracuje kondiční trenér Michal Molek.
Tohle prostě k fotbalu roku 2020 nerozlučně patří, ne zase tak dávno to ale bývalo jinak.
„V našich dobách to bývalo jednodušší, nasedli jsme na starý rotoped, vydýchali se na válcích, zjistili vitální kapacitu plic a tím jsme u zlínských sportovních lékařů vlastně končili,“ vybavuje si dlouholetý zlínský kapitán Petr Klhůfek.
O devět let starší osvědčený trenér a samozřejmě bývalý fotbalista Zlína Bohumil Páník si vybavuje ještě jednu nuanci. „Tuk se měřil mechanicky, speciálními kleštičkami,“ usmívá se nad pokrokem, který nastal i v oboru, který fotbalisté zrovna dvakrát nemilují. Ale samozřejmě jej respektují a ví, že patří k jejich práci stejně jako rohy, góly či ofsajdy.
„Nemyslím si, že by to letos byla nějaká totální námaha, byl tam jeden test do vyčerpání, spíše se testy zaměřily na ohebnost a správnou funkčnost svalů,“ komentoval olomoucké fotbalové intermezzo kraje roku zlínský fotbalista Róbert Matejov.
