Poklad skrytý v jeskyních
Arcibiskupský zámek v Kroměříži patří díky svému významu a uměleckým kvalitám k památkám zapsaným na seznamu světového dědictví UNESCO. Dosud však nikdo netušil, že ukrývá poklad ve formě stovek ametystů a dalších minerálů, kterými jsou vyzdobeny obě grotty – umělé jeskyně vybudované na konci 17. století v suterénu zámku.
Neobvyklý třpyt
Během vědecké práce na bohaté štukové výzdobě sal terren zámku si historička umění Jana Zapletalová z Univerzity Palackého v Olomouci všimla, že se jeskyně na některých místech neobvykle třpytí.
„Byl začátek ledna a kolegové několik hodin odebírali vzorky štuků k laboratorním analýzám. Na lešení mohli pracovat jen dva, a tak jsem začala s baterkou podrobně prozkoumávat sousední potemnělé grotty. Když jsem vylezla za sochu Apollóna, která je dominantou jedné ze dvou jeskyní, všimla jsem si třpytivých odlesků. V tu chvíli mi došlo, že ametysty pod vrstvami depozitů jsou téměř všude,“ přiblížila moment objevu vedoucí Katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého Jana Zapletalová.
Unikátní výzdobu nechal vytvořit biskup
Unikátní výzdobu nechal vytvořit olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna, který byl stavebníkem kroměřížského zámku a zahrad. Ametysty byla nejvíce zdobená část Apollonovy grotty bezprostředně kolem sochy boha slunce, který alegoricky zosobňoval samotného biskupa Karla.
„Na různých grafikách byl biskup spojován se zářícím kamenem či sluncem, kdy paprsky své víry a poznání přinášel duchovní i hospodářskou obnovu Moravy. Odkaz na světelnou symboliku vycházel z biskupova rodového přídomku Lichtenstein, tedy světlý či zářící kámen, který měl i v rodovém znaku,“ doplnila Zapletalová.
Ametysty se vozily v pivních sudech
Ametysty objevené v kroměřížském zámku jsou tuzemského původu. Podle geologa Radka Hanuse pocházejí z kopce Květnice u Tišnova. V historických pramenech lze navíc dohledat, že byly na stavbu převáženy v pivních sudech. Větší část ametystů se však v minulosti ze zámku ztratila, především pak ametystová stěna za sochou Apollóna.
„Zda to byl důvod, proč byl zbytek kamenů zakryt vrstvou malty, a tedy skryt očím veřejnosti, ale i odborníků, není dosud jasné, stejně jako to, v jaké době k zamaskování došlo. V padesátých letech navíc stěny překryli barevnými vrstvami žáci Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti,“ pokračovala Jana Zapletalová.
Restaurátorské práce potrvají roky
Hlavním cílem Arcibiskupství olomouckého je nyní zajistit restaurování památky, aby se tyto výjimečné prostory, které jsou aktuálně v havarijním stavu, uchovaly do budoucna.
„Nyní budou probíhat další průzkumy a restaurátorské práce, které potrvají řadu let. Bude nutné do nich zapojit zahraniční odborníky a sehnat finance na takto náročný postup,“ vysvětlila vedoucí památkového oddělení Arcibiskupství olomouckého Alena Tobolková.
Grotty však i během studia a restaurátorských prací zůstávají pro návštěvníky částečně přístupné díky krycím podlahám a grottovým vyhlídkám, které v bezpečnostním režimu budou veřejnosti umožňovat alespoň dílčí prohlídky.
Zajímá vás dění v Kroměříži a okolí? Více zpráv si můžete přečíst na našem webu.
