Není ojedinělé, že důchodci zůstávají odkázáni jen na péči a kontakt se zaměstnanci domovů pro seniory. Za normálních okolností se jim snaží dobrovolníci studentské organizace Mise naděje zpříjemňovat dny návštěvami, společnými procházkami, přednáškami nebo jiným zážitkovým programem. Po uzavření domovů se však možnosti na rozveselení seniorů omezily, proto vznikl nápad na zasílání pohledů, který nestojí více než chvilku času a náklady na poštovné. „Naším cílem je propojit dobrovolníky se seniory, které chceme povzbudit v této nelehké době a ukázat jim, že nám na nich záleží. Zároveň naší iniciativou vyjadřujeme vděk a obdiv sociálním pracovníkům, kteří se o klienty starají a doufáme, že jim pohlednice pomohou udržovat psychické zdraví klientů,“ popisuje spoluzakladatelka projektu Eliška Martincová.
Do zařízení putovalo už více než tisíc pohledů. Ty jsou zasílány bez cílení
konkrétního seniora kvůli ochraně soukromí. Aktuálně se do projektů zapojuje 114 domovů pro seniory a 2 nemocnice, ale každým dnem přibývají další zájemci. Celkem je však podle údajů ze spolupracujících zařízení potřeba přes šest tisíc pohlednic, což je současně počet, kterého bychom nejen rádi dosáhli, ale i překonali. „Úsměv do schránky začal po týdnech plánování fungovat 14. dubna. Respektive na Velikonoční pondělí jsme oslovili domovy pro seniory s možností se do něj zapojit. Od úterý se pak zapojili dobrovolníci a začaly chodit první pohlednice,“ uvádí další ze spoluzakladatelů Vít Kratochvíl.
Zapojit se může kdokoliv, kdo má chuť vykouzlit seniorovi úsměv. Základnou projektu Úsměv do schránky jsou především dobrovolníci studentské neziskové organizace Mise naděje, z. s., která působí v Brně a postupně přenáší svůj dosah pomoci i do Prahy. Organizace má několik projektů nejen na pomoc seniorům, ale třeba i dětem z dětských domovů a při pobytu v nemocnicích, lidem s poruchou autistického spektra nebo opuštěným zvířatům. Pořádá také nábory do registru dárců kostní dřeně nebo vzdělává děti ve finanční gramotnosti. Podílí se i na pořádání jednorázových benefičních akcí, jako třeba Run and help pro Tobíka a
podle svého motta jednoduše pomáhá tam, kde je to potřeba.
Jak to funguje v praxi? S propojením dopisujících a příjemců v domovech pomáhají webové stránky projektu. Tam vyplní dobrovolník dotazník a vytvoří pohled k zaslání, získá adresu zapojeného zařízení, kam ho chce poslat a pak si udělá procházku k nejbližší poštovní schránce. „Já jsem z Plzně, takže jsem si nejdřív koupila pět pohledů s motivy města. Ty jsem plánovala poslat do zařízení pokud možno co nejdál od Plzeňského kraje, aby senioři měli radost, že si na ně vzpomene někdo z takové dálky,“ přibližuje dobrovolnice v Misi naděje Denisa Jandová.
