„Uvidíte i ty nejnovější objekty, na kterých jsem pracoval poslední dobou,“ uvedl Ondřej Oliva, který se ve svých pracích snaží vytvářet vizuálně zajímavá díla, která jsou svým tvarem a obsahem čitelná i pro běžného diváka. „To je také důvod, proč hlavní část témat, která vybírám a se kterými pracuji, vychází z věcí běžného života kolem nás a každý si je tak může jednoduše vsadit do vlastních zkušeností a měřítek,“ dodal sochař.
V uměleckém prostředí se Ondřej Oliva pohyboval již jako dítě, protože sochařem je i jeho otec Otmar Oliva. V posledních letech pracuje výhradně s kovy pro jejich stálost a neměnnost. Upřednostňuje hliník, který v sobě skrývá eleganci a lehkost. Ondřej Oliva věří, že každý materiál vyzařuje specifickou energii a promlouvá svým vlastním jazykem.
„Používá technologii ztraceného vosku. Inspiraci pro svou tvorbu nachází všude kolem sebe. Rád cestuje a přiveze si občas ze svých cest nějaký prvek, jenž upoutá jeho pozornost. Daný artefakt nechá v ateliéru ‚zrát‘, potom s ním dále pracuje. Nyní u něj nalezneme často téma stromu, základního archetypu, který v sobě spojuje všechny čtyři elementy i koloběh života,“ vysvětlila ředitelka muzea Martina Miláčková, která je i kurátorkou výstavy.
„Formy a tvary převzaté z přírody Ondřej osobitě přetváří ve zvětšeném měřítku, přitom však radikálně narušuje jejich přirozenou podobu vkládáním cizorodých struktur. Má rád mnohovrstevnatost děl a práci s protiklady,“ doplnila.
Ondřej Oliva vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Na jeho umělecké cestě na něj zapůsobil nejen tamní vedoucí ateliéru Sochařství I. Jaroslav Róna, ale také jeho otec. „Ondřejovy sochy jsou však programově jiné, používá odlišné výrazové prostředky a materiály,“ poznamenala Miláčková.
O talentu dvaačtyřicetiletého umělce, který žije na Velehradě, svědčí mimo jiné i to, že už jeho diplomovou práci zakoupila do svých sbírek Národní galerie v Praze a v roce 2015 vystavoval ve slavném římském Muzeu Maxxi. Kromě Česka a Itálie jeho práce obdivovali také návštěvníci galerií a sympózií v Bělorusku, Maďarsku, Turecku a Španělsku.
Vernisáž je na programu ve čtvrtek 12. prosince v 17 hodin. Výstava bude v Galerii v podloubí k vidění do 2. března 2025.
