Vážený pane, jak se vám to stalo, že jste takto přilnul k balonovému létání? Aneb malé ohlédnutí do velké historie…
Vlastně to byla trochu náhoda. Po škole jsem nastoupil do podniku ÚV Svazarmu Aerotechnik v Kunovicích, což byl první výrobce horkovzdušných balónů v tehdejším Československu. Pracoval jsem v technické kanceláři přímo u výroby balónů.
Hned během prvního roku jsem od ředitele dostal za úkol udělat si pilotní průkaz. Když už člověk pracuje u výroby balónů, měl by jim asi rozumět i ze vzduchu. Tak jsem začal létat.
Tehdy jsem samozřejmě vůbec netušil, kam mě to zavede. Z pracovní povinnosti se postupně stal koníček, z koníčku celoživotní vášeň a nakonec i podnikání. Dnes je to více než třicet let a mám nalétáno téměř 4 000 hodin.
A mám radost, že se z balónů stala také rodinná záležitost. Létá moje dcera Tereza, syn Jakub je pilotem ve výcviku a u balónů je také synovec Erik. Když se na to podívám zpětně, jeden úkol od ředitele před více než třiceti lety docela zásadně rozhodl o mém dalším životě.
Proč zrovna Břestek?
Břestek je náš domov a postupně se stal přirozeným centrem našeho balónového létání. Vybudovali jsme tady BalonCentrum, takže zde máme kompletní zázemí pro balóny, piloty, posádky i pasažéry.
A hlavně jsme na krásném místě. Chřiby, Buchlov, Buchlovice, celé Slovácko – při dobré dohlednosti člověk z balónu vidí opravdu obrovský kus Moravy.
Za ty roky už si troufnu říct, že balóny k Břestku prostě patří.
Jak dnes vypadá sestava lidí, kteří nás mohou vzít do vzduchu?
Dnes už to dávno není o jednom pilotovi a jednom balónu. Máme celý tým pilotů a k nim pozemní posádky, bez kterých bychom se neobešli.
Lidé většinou vidí hlavně pilota, ale za každým letem je mnohem více práce. Balón musíte připravit, odstartovat, sledovat ze země, po přistání najít, sbalit a všechny zase dostat zpátky. Při plném víkendovém provozu potřebujeme kolem dvaceti lidí.
A samozřejmě mě těší, že je mezi nimi i naše rodina.
Pro zajímavost, jak vypadá vaše flotila a jak vypadala v začátcích?
To se vůbec nedá srovnávat. Začátky byly velmi skromné, zatímco dnes máme kolem dvaceti balónů různých velikostí.
Máme menší balóny, velké balóny pro skupinové létání i prémiové balóny s menším počtem pasažérů. Je to trochu podobné jako s auty – na každý druh provozu se hodí něco jiného. Jiný balón chcete pro několik lidí, jiný pro dvacet pasažérů a úplně jiné požadavky máte při expedičních přeletech hor.
Když se podívám na naše začátky a potom na dnešní flotilu a celé zázemí, člověk si teprve uvědomí, jak velký kus cesty jsme za ty roky ušli.
Jaký je obecně zájem, co táhne nejvíce?
Pořád nejvíc táhne samotný zážitek. Balónem se nikdo nepotřebuje někam dopravit. Člověk si kupuje něco, na co chce vzpomínat.
Proto jsou lety balónem velmi často dárkem – k narozeninám, výročí, Vánocům. A docela často slyšíme: „Já jsem chtěl balónem letět už dvacet let.“
Samozřejmě hodně táhnou i atraktivní lokality. Pálava, Český ráj, Karlštejn, jižní Čechy, Slovácko a v posledních letech také Tatry. A právě horské a expediční létání už je zase úplně jiný balónový svět.
Vnímáte ještě tu krásu nahoře… a jak vysoko je vlastně balón?
Vnímám. A možná čím jsem starší, tím víc.
Pilot samozřejmě nemůže jen stát a kochat se. Musí sledovat vítr, výšku, vzdušný prostor, možnosti přistání, ostatní letecký provoz a spoustu dalších věcí. Ale pořád přijdou chvíle, kdy se člověk rozhlédne a řekne si, že má vlastně fantastickou práci.
A jak vysoko létáme? To je různé. Paradoxně nejhezčí pohled často není z několika kilometrů, ale poměrně nízko nad krajinou. Vidíte její plasticitu, vesnice, hrady, lesy, zvěř i lidi pod sebou. Krajinu skutečně vnímáte.
Při speciálních horských letech je to samozřejmě něco úplně jiného. Tam se pohybujeme ve výškách několika kilometrů a let dostává úplně jiný rozměr.
Je přelom srpna a září tím nejvyhledávanějším časem? A když ano, pak vlastně proč?
Je to určitě jedno z nejkrásnějších období. Rána bývají chladnější, krajina začíná pomalu měnit barvy a atmosféra může nabídnout nádhernou dohlednost.
Ale neřekl bych, že existuje jedno nejlepší období pro balón. Každá část sezony má něco. Na jaře je nádherně zelená krajina, v létě máme dlouhé večery a konec léta a podzim přinášejí barvy a často výbornou dohlednost.
A stejně má poslední slovo počasí. My si můžeme naplánovat termín, ale vítr a bouřky si náš kalendář opravdu nečtou.
Kolik pasažérů umí svézt největší balón?
Naše největší balóny vozí až kolem dvaceti čtyř pasažérů. Když vedle takového balónu stojíte na zemi, teprve si uvědomíte, jak je obrovský.
Přitom funguje na úplně stejném principu jako malý balón. Ohříváme vzduch uvnitř obalu a díky tomu stoupáme. Na základním principu balónového létání se za více než dvě století vlastně nic zásadního nezměnilo.
Jak často létáte vy sám? Už už jsem vás viděl v korunách stromů mezi Provodovem a Březůvkami… ale to byl jistě jen laický optický klam…
Tak to bych skoro potřeboval vidět fotografii. (smích)
U balónu je zajímavé, že lidé ze země často nedokážou jeho výšku dobře odhadnout. A zároveň skutečně někdy létáme poměrně nízko – samozřejmě tam, kde je to bezpečné a kde nám to pravidla umožňují.
Pro pilota je totiž změna výšky prakticky jediný způsob, jak ovlivňovat směr letu. Balón nemá volant. Letí tam, kam proudí vzduch, a pilot změnou výšky hledá vrstvu, ve které fouká trochu jiným směrem.
Já osobně stále létám. Po více než třiceti letech už mám samozřejmě také povinnosti spojené s vedením firmy, výcvikem pilotů a examinátorskou činností, ale do koše se pořád rád vracím.
A ty koruny stromů mezi Provodovem a Březůvkami? Řekněme, že zkušený balónový pilot někdy vidí bezpečnou výšku trochu jinak než člověk, který se na něj dívá ze země.
Mohlo by vás zajímat: Na zlínských Padělkách vyrostlo centrální dětské hřiště za 40 milionů korun
Měl jste někdy v koši zajímavé, třeba poněkud více známé tváře? A nebály se?
Za více než třicet let a téměř 4 000 hodin ve vzduchu jsem měl v balónu samozřejmě spoustu zajímavých lidí a mezi nimi i řadu známých osobností.
Vzpomínám například na Daru Rolins – ta se mnou ovšem nezůstala až do přistání, protože z balónu absolvovala tandemový seskok a natáčela svůj videoklip. Letěl se mnou také hokejista Jakub Voráček, moderátor zpráv v České televizi Roman Fojta nebo první moderátor TV Nova Libor Baselides a za ty roky samozřejmě mnoho dalších.
Po takové době už si člověk ani na všechny nevzpomene. A vlastně jsem nikdy příliš nerozlišoval, jestli vezu známou osobnost, nebo někoho, kdo dostal let balónem třeba k šedesátinám. Jakmile odstartujeme, jsme tam všichni na stejné lodi – nebo přesněji ve stejném koši.
A jestli se báli? Někdo ano, někdo vůbec. Respekt před prvním letem je naprosto běžný. Zajímavé ale je, že právě lidé, kteří se před startem bojí nejvíc, bývají po přistání často ti nejnadšenější.
Copak se nám to odehraje zanedlouho nad Pálavou?
Čeká nás Mikulovské balónobraní. A Pálava je pro balónové létání opravdu mimořádná kulisa.
Když vyjde počasí a nad krajinou se objeví větší množství balónů najednou, je to nádherné nejen pro lidi v koších, ale možná ještě víc pro ty, kteří se dívají ze země.
Mikulov, Svatý kopeček, vinice, Novomlýnské nádrže a nad tím barevné balóny – fotograficky se tomu těžko něco vyrovná.
A co by ještě měli lidé o balónovém létání vědět? Třeba pokud jde o bezpečnost, délku letu nebo jiné lety než tady u nás?
Především to, že u nás má bezpečnost vždy přednost před obchodem. Balónové létání je mimořádně závislé na počasí a přibližně čtyřicet procent plánovaných letů musíme kvůli nevhodným podmínkám zrušit nebo přesunout.
Pro pasažéra je to někdy nepříjemné. Těší se, má všechno naplánované a potom se dozví, že se neletí. Jenže právě schopnost říct „dnes ne“ považuji za jednu z nejdůležitějších vlastností dobrého pilota. Balón můžeme připravit znovu zítra, za týden nebo za měsíc. Kvůli jednomu letu nemá smysl riskovat.
Samotný let trvá zpravidla přibližně hodinu, ale celý zážitek je delší. Pasažéři vidí přípravu balónu, nafukování, start, samotný let, přistání a většinou i následné balení.
Žádné dva lety nejsou stejné. Můžete stokrát odstartovat ze stejné louky, ale pokaždé poletíte trochu jinam, uvidíte něco jiného a zažijete jiný příběh. Po více než třiceti letech u balónů a téměř 4 000 hodinách ve vzduchu už mám takový pocit, že mě balónové létání ani nepustí.
